JELABUŽSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 97

JELABUŽSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 97 (rus. Jelabužskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 97 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 97).

Ve vzpomínkách některých pamětníků také nazýván jako: Jelabuga nebo Jelabugalag či Lager Jelabuga (čes. Tábor Jelabuga).

Byl zřízen počátkem roku 1943 na východě Tatarské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Tatarská republika v rámci Ruské federace; tat. Respublika Tatarstan) u železniční stanice Kizner ve městě Jelabuga (tat. Alabuga) z JELABUŽSKÉHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE A INTERNOVANÉ (viz). První kontingent tvořily dva tisíce německých důstojníků zajatých po vítězství Rudé armády u Stalingradu; později byli v táboře umístěni především japonští vojáci zaměstnaní na lesních pracích. Naposledy je zmíněn v dochovaných výzkazech z května 1948. Ve městě zůstaly zachovány dva hřbitovy zajatců (německý a japonský) 1. Viz rovněž DROŽKOVKA a KAZAŇLAG.


  1. Na německém hřbitově je pochováno 623 zajatců; kromě Němců rovněž Rakušanů, Italů, Rumunů a Maďarů. Na japonském hřbitově je 85 hrobů a památník s nápisem v japonštině Modlete se za duše zahynulých. 

    V prosinci 2000 byl v Jelabuze odhalen japonským válečným zajatcům památník.