IŽEVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 371

IŽEVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 371 (rus. Iževskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 371 nebo zkr. lager GUVPI MVD SSSR № 371).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Iževsklag.

Byl zřízen koncem roku 1946 1129 km od Moskvy na západním Uralu v hlavním městě Udmurtské autonomní sovětské socialistické republiky (dnes Udmurtská republika v rámci Ruské federace; udm. Udmurt Elkun) Iževsk na řece Iž. Tábor byl rozmístěn patrně v obvodu dosavadní místní nápravněpracovní kolonie Správy nápravněpracovních táborů a kolonií Lidového komisariátu vnitra Udmurtské autonomní sovětské socialistické republice (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Narodnogo komissariata vnutrennich děl Udmurtskoj sovětskoj socialističeskoj respubliki nebo zkr. UITLK NKVD Udmurtskoj ASSR) [^1] a kontingent tvořili němečtí zajatci a zajatí příslušníci armád států bojujících po boku s Německem proti SSSR; mezi internovanými převažovali Poláci a Ukrajinci. Podle výpovědí pamětníků zaznamenaných ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem měl tábor pět oddělení a čtrnáct táborových středisek. Většina zajatců a internovaných pracovala na těžbě dřeva a rašeliny pro Ižtorf Udmurtstroje a část v místních železárnách. Tábor je zmiňován také v záznamech z roku 1948. Část zajatců a internovaní byla tehdy patrně předána do právě zřízeného GLAZOVLAGU (viz).