IRKUTSKLAG

IRKUTSKLAG (zřejmě zkr. z rus. Irkutskije lagerja neboli čes. Irkutské tábory).

Šlo o obecné označení pro tábory ve východní Sibiři v Irkutské oblasti. Rozsáhlý kraj ze tří čtvrtin pokrytý tajgovými lesy a z jihu na sever proťatý veletoky Lenou a z jezera Bajkal vytékající Angarou byl již koncem sedmnáctého století hlavní branou do Sibiře a Irkutsk byla od roku 1802 sídlem generálního gubernátora Sibiře (od roku 1822 východní Sibiře) 1. Již tehdy byla gubernie cílovým místem vyhnanství odsouzených politických odpůrců carského režimu 2; po celém Rusku byla nechvalně známá Alexandrovská ústřední věznice (rus. Aleksandrovskaja centralnaja ťurma nebo zkr. Aleksandrovskij central) přestavěná z bývalého lihovaru u osady Aleksandrovskaja na pravém břehu Angary 75 km severovýchodně od Irkutska 3. V polovině devatenáctého století proslula oblast zlatonosnými nalezišti v povodí Leny. Sovětská moc pokračovala v tradici a od druhé poloviny třicátých let budovala po celém kraji neustále mohutnější síť centrálně řízených nápravněpracovních táborů. Prvním byl v roce 1937 TAJŠETSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY NÁPRAVNĚPRACOVNÍCH TÁBORŮ LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR a vzápětí v roce 1938 následoval ZÁPADNÍ ŽELEZNIČNÍ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR (oba viz). Do roku 1960 bylo v různých obdobích v Irkutské oblasti rozmístěno sedmnáct táborových centrál: například v roce 1947 jich bylo šest a k tomu tři tábory válečných zajatců 4; v roce 1948 rovněž šest a dva tábory válečných zajatců 5; a v roce 1949 dokonce osm a k tomu jeden tábor válečných zajatců 6. Po zrušení zajateckých táborů bylo téměř po celou první polovinu padesátých let v Irkutské oblasti sedm velkých táborových centrál 7. Vězni a zajatci byli zaměstnáni těžbou dřeva a výstavbou průmyslové a dopravní infrastruktury v oblasti (především budováním železničních tratí a vodohospodářských zařízení na Angaře); část vězňů pracovala v uhelných a uranových dolech. Pro tábory rozmístěné v okolí města Tajšetu někteří používali obecné označení TAJŠETLAG (viz) 8.

  1. Dnešní Irkutská oblast se rozprostírá na území 768 tisíců km2; tedy téměř desetkrát větším než je území České republiky. ↩

  2. Irkutskem prošli například také někteří vůdci proticarského povstání ruské demokratické šlechty z prosince 1825 takzvaní děkabristé. ↩

  3. Bolševici věznici převzali; zůstala v provozu až do konce padesátých let, kdy byla při výstavbě vodního díla na Angaře zatopena. ↩

  4. Bratský nápravněpracovní tábor, Kitojlag, Nápravněpracovní tábor Stavby Usolského závodu báňských zařízení, Žigalovské táborové oddělení, Bodajbinlag a Angarlag (všechny viz). ↩

    Tajšetský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 7, Čeremchovský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 31 a Irkutský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 32 (všechny viz).

  5. Kitojlag vystřídaný během roku Stavbou 16 s nápravněpracovním táborem, Nápravněpracovní tábor Stavby Usolského závodu báňských zařízení, Žigalovské táborové oddělení, Bodajbinlag, Angarlag a Ozerlag (všechny viz).. ↩

    Tajšetský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 7 a Irkutský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 32 (oba viz)..

  6. Nápravněpracovní tábor Stavby Usolského závodu báňských zařízení, Žigalovské táborové oddělení, Bodajbinlag, Stavba 16 s nápravněpracovním táborem, Angarlag, Ozerlag, Balaganské táborové oddělení a Usollag (všechny viz). ↩

    Irkutský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 32 (viz).

  7. Zjistit všechny tábory spravované těmito centrálami je dnes zřejmě již nemožné, ale nepochybně jich bylo v některých obdobích až přes dvě stě; není přehledné ani dočasné přelévání částí zajateckých táborů nebo samostatných pracovních praporů zajatců do komplexů nápravněpracovních táborů. ↩

  8. Tradice pokračuje: v roce 2003 bylo v 17 městech a obcích Irkutské oblasti dvacet Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF). ↩