INTALAG

INTALAG (zkr. z rus. Intinskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Intský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používaná označení: Intinlag; Intlag; Intastroj.

Zřízen: 17. 11. 1941 vyčleněním z VORKUTLAGU (viz).

Zrušen: 30. 10. 1948 1.

Byl podřízen: Hlavní správě táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR) a od 5. 10. 1943 Hlavní správě táborů důlních a hutních závodů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metallurgičeskich predprijatij Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULGMP NKVD SSSR).

Nacházel se: na severu Ruska v Archangelské oblasti a v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace).

Správa sídlila: v Komijské autonomní sovětské socialistické republice nejprve v obci (dnes město) Vorkuta a později 200 km jižněji v obci (dnes město) Inta 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1943 6502 3; 1. 1. 1944 7536 4; 1. 1. 1945 9268; 1. 1. 1946 14885; 1. 1. 1947 20585; 1. 1. 1948 18656.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: příprava těžby a těžba v Intském uhelném revíru 5; stavba Intské ústřední elektrárny; pomocné práce v zemědělství.

  1. Všechny táborové jednotky a objekty převzal nově zřízený Minlag (viz). ↩

  2. Podle bývalého vězně Minlagu (viz) a v osmdesátých a devadesátých letech předního aktivisty Syktyvkarské odbočky hnutí Memorial v Republice Komi, syktyvkarského zvěrolékaře Litevce Algirdase Šerenase (lit. Algirdas Serenas), ještě počátkem roku 1948 tvořilo Intalag 17 samostatných táborových středisek (skupin táborů nebo táborů). ↩

    Podle dalších současných ruských historiků největším táborem v komplexu Intalagu bylo samostatné táborové středisko zabírající rozsáhlé území nedaleko dnešního městského centra; na místě někdejšího tábora je dnes stadion se školou č. 1 a část ulice Poljarnaja.

  3. Podle jiných pramenů 6444. ↩

    Z toho 427 žen.

    2599 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  4. Podle jiných pramenů 4536. ↩

  5. Podle Algirdase Šerenase (viz pozn. 1) největší táborová střediska Intalagu byla vybudována právě především u jednotlivých šachet: na šachtách č. 1 a 2 pracovali vězni z táborů samostatného táborového střediska č. 1, na šachtách č. 4, 5 a 6 vězni z táborů samostatného táborového střediska č. 2, na dole Kožim vězni z táborů střediska č. 12 a na dolu Edžid-Kyrta (n. Jedžidy Kyrta) vězni ze střediska č. 13. Většina těchto dolů již zanikla a poslední hornickou osadu Kožim bylo rozhodnuto zrušit v červenci 2003. ↩