INTALAG

INTALAG (zkr. z rus. Intinskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Intský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používaná označení: Intinlag; Intlag; Intastroj.

Zřízen: 17. 11. 1941 vyčleněním z VORKUTLAGU (viz).

Zrušen: 30. 10. 1948 1.

Byl podřízen: Hlavní správě táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR) a od 5. 10. 1943 Hlavní správě táborů důlních a hutních závodů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metallurgičeskich predprijatij Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULGMP NKVD SSSR).

Nacházel se: na severu Ruska v Archangelské oblasti a v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace).

Správa sídlila: v Komijské autonomní sovětské socialistické republice nejprve v obci (dnes město) Vorkuta a později 200 km jižněji v obci (dnes město) Inta 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1943 6502 3; 1. 1. 1944 7536 4; 1. 1. 1945 9268; 1. 1. 1946 14885; 1. 1. 1947 20585; 1. 1. 1948 18656.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: příprava těžby a těžba v Intském uhelném revíru 5; stavba Intské ústřední elektrárny; pomocné práce v zemědělství.


  1. Všechny táborové jednotky a objekty převzal nově zřízený Minlag (viz). 

  2. Podle bývalého vězně Minlagu (viz) a v osmdesátých a devadesátých letech předního aktivisty Syktyvkarské odbočky hnutí Memorial v Republice Komi, syktyvkarského zvěrolékaře Litevce Algirdase Šerenase (lit. Algirdas Serenas), ještě počátkem roku 1948 tvořilo Intalag 17 samostatných táborových středisek (skupin táborů nebo táborů). 

    Podle dalších současných ruských historiků největším táborem v komplexu Intalagu bylo samostatné táborové středisko zabírající rozsáhlé území nedaleko dnešního městského centra; na místě někdejšího tábora je dnes stadion se školou č. 1 a část ulice Poljarnaja.

  3. Podle jiných pramenů 6444. 

    Z toho 427 žen.

    2599 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  4. Podle jiných pramenů 4536. 

  5. Podle Algirdase Šerenase (viz pozn. 1) největší táborová střediska Intalagu byla vybudována právě především u jednotlivých šachet: na šachtách č. 1 a 2 pracovali vězni z táborů samostatného táborového střediska č. 1, na šachtách č. 4, 5 a 6 vězni z táborů samostatného táborového střediska č. 2, na dole Kožim vězni z táborů střediska č. 12 a na dolu Edžid-Kyrta (n. Jedžidy Kyrta) vězni ze střediska č. 13. Většina těchto dolů již zanikla a poslední hornickou osadu Kožim bylo rozhodnuto zrušit v červenci 2003.