CHARKOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 149

CHARKOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 149 (rus. Charkovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 149 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 149).

Vznikl v roce 1945 na severovýchodě Ukrajinské sovětské socialistické republiky (od roku 1990 samostatná Ukrajinská republika) v Charkovské oblasti (ukr. Harkivska oblast) 470 km východně od Kyjeva v městě Charkov (ukr. Harkiv). Za druhé světové války bylo město okupováno německou armádou a tábor byl umístěn zřejmě v objektech původně německého zajateckého tábora určeného pro zajaté rudoarmejce; tentokrát v něm byli soustředěni zajatí Němci a společně s Německem bojující rumunští a maďarští vojáci a internovaní příslušníci některých dalších národů 1. Tábor je zmiňován také v záznamech z roku 1948 a byl zřejmě vystřídán CHARKOVSKÝM TÁBOREM HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 401 (viz).

  1. Kromě toho podle pamětníků byli v táboře internováni rovněž španělští komunisté. ↩

    Podle v devadesátých letech objevených dvou masových hrobů popravených obětí byl však již ve druhé polovině třicátých let v Charkově zřejmě nápravněpracovní tábor místní správy Lidového komisariátu vnitra USSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl USSR nebo zkr. NKVD USSR) a později táborové oddělení některého tábora s kontingentem příslušníků polské armády převezených po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu.