HUMENNÉ
Podle slovenských pamětníků byl v závěru druhé světové válce v tomto městě na východním Slovensku tábor Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR). Byli v něm soustředěni zajatí příslušníci armád bojujících po boku Německa proti Sovětskému svazu a hlavně civilní obyvatelstvo internované sovětskými orgány na Slovensku.
V Humenném byl velký sběrný tábor, protože až sem byla postavená širokorozchodná trať. O humenském sběrném táboře píše František K., že to byly maštale a remízy, žádná kuchyň, takže internovaní hladověli a mrzli. Dováželi je sem auty, vlaky, pěšky... Tady nakládali vězně rovnou do dobytčích vagónů a seřazovali transporty dál na východ. Internované vedli nejen do Humenného, ale také do Noweho Saczu, Osvětimi, Samboru. Samborské cesta – tak nazvali pochod smrti obyvatelů Kráľovského Chlmce a okolí, které eskortovali pěšky v zimě v krutých mrazech do polského Samboru. Ti, kteří přežili, umírali později doma na útrapy a vysílení.
Z knihy Petra Juščáka Odvlečení, Bratislava 2001, s. 105, ukázku ze slovenštiny přeložila Kateřina Jánská.