GORLAG

GORLAG (zkr. z rus. Gornyj ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Gorný [dosl. Horský] nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používaná označení: Osoblag № 2; Osobyj lager № 2 1; Gornyj.

Zřízen: 28. 2. 1948 v objektech NORILLAGU (viz).

Zrušen: 25. 6. 1954 opětným sloučením s NORILLAGEM.

Byl podřízen: do 17. 3. 1950 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR) a potom Hlavní správě táborů důlních a hutních závodů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metallurgičeskich predprijatij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULGMP MVD SSSR); od 28. 3. 1953 Hlavní vězeňské správě Ministerstva vnitra SSSR (rus.) Glavnoje ťuremnoje upravlenije Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GTU MVD SSSR) a od 8. 2. 1954 opět Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR).

Nacházel se: v Sibiři na území Krasnojarského kraje především v Dolgansko-něneckém autonomní okruhu.

Správa sídlila: v Krasnojarském kraji 300 km severně od severního polárního kruhu na okraji horské plošiny Putorany (nejv. hora Kameň 1678 m) na jihozápadě poloostrova Tajmyr v městě Norilsk 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1949 14936 3; 1. 1. 1950 17424; 1. 1. 1951 19186; 1. 1. 1952 20218; 1. 1. 1953 20167 4; 1. 1. 1954 15061 5; 1. 8. 1954 15082.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce v Norilském kombinátu: na šachtách č. 11, 13, 15─18, v rudných dolech č. 1 a 7 a v povrchových rudných dolech č. 1 a 2; stavba silnic, práce v rudném dole Mědvěžij ručej; práce v cihelnách č. 2 a 3; práce v cementárně; stavba administrativního objektu Gorstroje; práce v uhelném dole Kajjerkan u stejnojmenné osady nedaleko Norilska u jezera Pjasino; těžba kamene a zeminy; výstavba závodu na výrobu mědi; bytová a komunální výstavba v městě Norilsku; práce na šachtách č. 16─18 Rudšachtstroje; práce v železničním překladišti Norilsksnabu Norilského kombinátu; práce v závodě drobného strojírenství.

  1. Viz Běrlag pozn. 1. ↩

    Jako ve většině ostatních zvláštních táborů vězni neměli jména a byli označováni pouze čísly; v Gorlagu to byla kombinace písmene a trojčíslí viditelně umístěných na prsou, na zádech a na rukávu vězeňského oděvu a na vězeňské čepici.

    Název Gornyj byl táboru přidělen administrativním rozhodnutím z 10. 5. 1948; ruští historici nevysvětlují jeho původ, byl však možná inspirován přírodním charakterem místa nebo lokací některé (patrně první nebo hlavní) táborové jednotky v oblasti horské plošiny Putorana (někteří bývalí vězni ironicky hovoří o „poetickém duchu“ autorů pojmenování).

  2. Osada Norilsk byla vybudována v první polovině třicátých let vězni Norillagu (viz); sídlila zde rovněž jeho správa. Rukama vězňů bylo zbudováno také pozdější město. Norillag přežil déle než Gorlag až do roku 1956. ↩

    Zpočátku strukturu Gorlagu tvořilo šest táborových oddělení přímo v lokalitě Norilska.

    Přijímací tábor se nacházel nedaleko Norilska u železniční stanice Stanoviště nula (volně čes. z rus. Nulevoj piket) na úpatí Šmidtovy hory (rus. Gory imeni Šmidta nebo lid. Šmidticha). 1. táborové oddělení bylo rozmístěno u rudného dolu Mědvěžij ručej v kopcích nad Norilskem. 2. táborové oddělení bylo u šachty a vězny vybudované hornické osady Kajjerkan osmnáct kilometrů severně od Norilska. Součástí 4. táborového oddělení byl ženský tábor a vězenkyně pracovaly na stavbě závodu na výrobu mědi a na různých stavbách v Norilsku. Na stavbě závodu na výrobu mědi pracovali rovněž vězni z 5. táborového oddělení. 6. táborové oddělení bylo opět ženské.

    Většina vězňů byli odsouzení za kontrarevoluční činnost.

    V roce 1953 tvořilo Gorlag osm táborových oddělení označovaných pouze čísly a táborová oddělení u osady Kupec v katastru Norilska a na břehu říčky Kosyj severně směrem k Dudince. Na jižním svahu Šmidtovy hory byl zřejmě další ženský tábor označovaný jako táborové oddělení Nagornyj a vězenkyně pracovaly v dole.

    Dnes žije v Norilsku přes 167 tisíc obyvatel.

    V roce 1990 byl na Šmidtově hoře (rus. Gory imeni Šmidta nebo lid. Šmidticha) na paměť vězňů Norillagu a Gorlagu vztyčen kříž a později zbudována kaplička. Starý hřbitov na úpatí hory rozdělený na vězeňskou část a „normální“ část dostal jméno Norilská Golgota a postupně na něm byly vybudovány pomníky na paměť obětí z pobaltských zemí, bývalých vězňů z Polska a vězněných židů. V budoucnosti má vzniknout také pomník připomínající v Norillagu a Gorlagu zahynulé japonské válečné zajatce.

  3. Plánovaný stav vězňů byl 15000. ↩

    Plán „zavážení“: 1. 7. 1948 6000; 1. 8. 1948 4000; 1. 9. 1948 5000.

    27. 7. 1949 byla stanovena maximální kapacita 18000 vězňů.

  4. K 1.2. 1953 z 20145 vězňů pouze 888 vězňů tzv. všeobecného kontingentu (rus. obščij kontingent). ↩

  5. 2075 vězňů odsouzených k těžkým nuceným pracím. ↩