GORKIJSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 117
GORKIJSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 117 (rus. Gorkovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 117 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 117).
Další zřejmě používaný název (rus.): Lager Gorkij (čes. Tábor Gorkij).
Byl zřízen v roce 1944 v centrálním Rusku v Povolží v Gorkijské (dnes Nižegorodská) oblasti se správou v městě Gorkij (do roku 1932 a znovu od roku 1991 Nižnij Novgorod) vzdáleném 439 km východně od Moskvy. Tábor byl rozdělen na dvanáct oddělení; táborové oddělení č. 11 bylo umístěno přímo v Gorkém v prostorách střední školy v Sormovském obvodu 1. Zajatí Němci a příslušníci armád bojujících po boku Německa proti SSSR a internovaní Poláci a Ukrajinci stavěli tankodrom pro Lidový komisariát stavebnictví SSSR (rus. Narodnyj komissariat po stroitělstvu SSSR nebo zkr. Narkomstroj SSSR či NKStroj SSSR) a specializované závody pro Lidový komisariát leteckého průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat aviacionnoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. Narkomaviaprom SSSR či NKAP SSSR) a Lidový komisariát výroby obráběcích strojů SSSR (rus. Narodnyj komissariat stankostrojenija SSSR nebo zkr. Narkomstankostroj SSSR či NKSS SSSR).
-
Koncem čtyřicátých let měl tábor podle výpovědí pamětníků zaznamenaných ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem již dokonce devatenáct oddělení. ↩