GIŽIGA

GIŽIGA.

Pouze jménem tohoto města u ústí stejnojmenné řeky do Gižinské zátoky v zálivu Šelichova na severním okraji Ochotského moře označují pamětníci tábory v severovýchodní Sibiři na Dálném východě v Magadanské oblasti asi 550 km severně od Magadanu v Severo-Evenském okrese devadesát kilometrů od okresního centra Evenska. Podle vzpomínek bývalých vězňů zaznamenaných počátkem padesátých let ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem v okolí Gižigy byly také četné vyhnanecké osady (rus. ssylnyj posjolok). Vězni a vyhnanci společně budovali železniční trať a stavěli silnici a někteří pracovali na zlatonosných nalezištích 1.

  1. Podle pamětníků šlo o tři tábory: 1. táborové středisko deset kilometrů od mysu Opasnyj u vesnice Bolšakovo, 2. táborové středisko na horním toku řeky Najakan u vesnice Těňkeli a 3. táborové středisko na horním toku řeky Garmanda. Jakovlev a Burcev upozorňovali však, že pamětníky uváděné názvy míst, kde se nacházelo 1. táborové středisko, se jim nepodařilo ověřit. Dnes o půl století později je to již zcela nemožné, neboť patrně šlo pouze o místní označení lokality na nám neznámé řece a o kočovnou osadu domorodých chovatelů sobů, později nejspíš zaniklou. Také vesnice Těňkeli je zřejmě zkomolený název dnes již dávno zmizelé osady u některého ze zlatonosných nalezišť na řece Těňce. ↩