FILIMONOVO

FILIMONOVO.

Takto byl nazýván tábor na severu evropské části Ruska (administrativně součást Archangelského kraje) v severní části Soloveckých ostrovů (rus. Solověckije ostrova) v Oněžském zálivu v Bílém moři v lokalitě Filimonovského jezera na severovýchodě Velkého Soloveckého ostrova (rus. Bolšoj Solověckij ostrov). Šlo o 3. táborové středisko 1. oddělení SOLOVECKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR (viz). Vězni byli rozmístěni na deseti pracovištích po trase mezi střediskem a správou táborového komplexu v KREMLU (viz) a ve dvou detašovaných táborech (volně čes. z rus. komandirovka) 1. Součástí střediska byly tábory na ANZERSKÉM OSTROVĚ (viz). Viz rovněž KREML, POPŮV OSTROV, SAVVAŤJEVO, SEKYROVÁ HORA, VELKÁ MUKSALMA, MALÁ MUKSALMA, VELKÝ ZAJACKÝ OSTROV a MALÝ ZAJACKÝ OSTROV.

  1. Podle záznamů, které v březnu 1932 pořídila polská pohraniční stráž (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP) se skupinou Poláků, propuštěných ze sovětských táborů výměnou za občany SSSR, vězněné v Polsku, byla pracoviště označena pouze podle vzdálenosti: 3. km (se 40 vězni pracujícími na kožešinové farmě), 5. km (sídlo lesní správy), 8. km (železniční dílny), 12. km (do roku 1931 táborová lázeň a potom zrušené), 16. km (do roku 1932 táborové ozdravné středisko a potom zrušené), 58. km, 59. km, 83. km, 84. km a 96. km. ↩

    Detašovanými tábory byly na jihovýchodě ostrova osada Něrpiči, zpočátku s 30 vězni zpracovávajícími mořské řasy a později s 200 vězni pracujícími v lese, a na severovýchodním okraji ostrova u průlivu Anzerská salma bývalý klášter a přístav Rebolda se čtyřiceti vězni.