DUBRAVLAG

DUBRAVLAG (zkr. z rus. Dubravnyj lager neboli čes. Dubravný [dosl. Doubravný] tábor).

Další oficiálně používaná označení: Dubravnyj ispravitělno-trudovoj lager (ITL); Osoblag № 3; Osobyj lager № 3 1.

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Dublag.

Zřízen: 28. 2.1948 v objektech TĚMLAGU (viz) a Těmnikovské dětské kolonie (rus. Těmnikovskaja dětskaja kolonija).

Zrušen: působil ještě 1. 1. 1960 2.

Byl podřízen: do 28. 3. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR); od 28. 3. 1953 do 8. 2.1954 Hlavní vězeňské správě Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje ťuremnoje upravlenije Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GTU MVD SSSR) a od 8. 2. 1954 opět Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR; od 10. 2. 1956 Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Ministerstva vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Ministěrstva vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliki nebo zkr. UITLK MVD RSFSR).

Nacházel se: ve středním Povolží v Zubovo-Poljanském okrese a v Těmnikovském okrese Mordvinské autonomní sovětské socialistické republiky (dnes Mordvinská republika v rámci Ruské federace) a v sousední Nižegorodské oblasti.

Správa sídlila: v Zubovo-Poljanském okrese Mordvinské autonomní sovětské socialistické republiky v obci Javas na břehu stejnojmenné řeky 3.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 8. 1948 13875 4; 1. 1. 1949 23273; 1. 1. 1950 23532; 1. 1. 1951 23541; 1. 1. 1952 23616; 1. 2. 1952 21494 5; 1. 1. 1953 20680; 1. 1. 1954 16980 6; 1. 1. 1955 12257; 1. 1. 1956 8313; 1. 1. 1957 12272; 1. 1. 1959 11305; 1. 1. 1960 9988 7.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce v provozech Těmnikovského průmyslového kombinátu Hlavní správy nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Těmnikovskij promyšlennyj kombinat Glavnogo upravlenija ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Těmnikovskij promkombinat GULAGa MVD SSSR): v oděvních závodech č. 1, 3, 6 a 14, v závodě na výrobu loto a domino (sic!), v dřevozpracujících závodech č.4, 5, 7 a 11 (dřevařské výrobky a výroba nábytku); ve výrobě stavebních materiálů (cihel, krytinových tašek, vápna, kamene), na obsluze železniční vlečky (91 km) a obsluze elektrárny; práce pro Stavebněmontážní správu Mordovtreststroje Ministerstva stavebnictví SSSR (rus. Ministěrstvo stroitělstva SSSR nebo zkr. Minstroj SSSR); stavba cihelny; těžba dřeva a rašeliny; zemědělské práce aj 8.

  1. Viz Běrlag pozn. 1. ↩

    Název Dubravlag byl táboru přidělen administrativním rozhodnutím z 10. 5. 1948; ruští historici nevysvětlují původ tohoto názvu, někteří bývalí vězni ironicky hovoří o „poetickém duchu“ autorů pojmenování.

    Byl však možná inspirován přírodním charakterem místa nebo lokací některé táborového oddělení v lokalitě osady Dubrovka na jihovýchodě Zubovo-Poljanského okresu;

  2. Podle pamětníků, jejichž výpovědi v první polovině padesátých let zaznamenali historici Jakovlev a Burcev, tvořilo tehdy Dubravlag devatenáct táborových oddělení. ↩

    V 1. táborovém oddělení bylo 1872 žen pracujících v truhlárenském provozu a v těxtilní továrně;

    v 2. táborovém oddělení byly dva tisíce vězňů se sníženou pracovní schopností (invalidů) zhotovujících palivové dřevo a pracujících v pomocném hospodářství;

    ve 3. táborovém oddělení byly vězenkyně s malými dětmi,

    v 5. táborovém oddělení bylo 2500 vězňů vyrábějících nábytek;

    v 6. táborovém oddělení byly tři tisíce vězenkyň zhotovujících spodní prádlo pro Sovětskou armádu;

    v 7. táborovém oddělení bylo 2300 vězňů zhotovujících skřínky na rozhlasové přijímače;

    v 8. táborovém oddělení byly další tři tisíce invalidů;

    9. táborové oddělení byla ústřední nemocnice s dvěma tisíci lůžky;

    v 10. táborovém oddělení bylo 1500-1800 vězenkyň se sníženou pracovní schopností nebo nemocných tuberkulózou;

    v 11. táborovém oddělení bylo 1500-1800 vězňů zhotovujících nábytek a část těžících rašelinu;

    ve 14. táborovém oddělení byly dva tisíce vězňů zhotovujících součásti výstroje pro Sovětskou armádu;

    v 17. táborovém oddělení bylo 1200 vězňů pracujících v zemědělské výrobě;

    18. táborové oddělení bylo rozřaďovací (tranzitní) středisko a

    v 19. táborovém oddělení byly dva tábory invalidů (jeden s 800 vězni pracujícími v lese a druhý trestný s kapacitou 500 vězňů).

    Počátkem padesátých let 18. a 19. táborová oddělení sloužila pro soustřeďování vězněných cizinců.

    Jakovlev s Burcevem podle informací bývalých vězňů sestavili také seznam národů, jejichž příslušníci byli vězněni v Dubravlagu. Citujeme z něj v abecedním pořádku: Číňané, Estonci, Kazaši, Korejci, Litevci, Lotyši, Němci z Besarábie, anektované Sovětským svazem v roce 1940, Rusové a Ukrajinci.

    Táborový komplex Dubravlagu přežil až do našich dnů; v bývalých táborech Dubravlagu je dnes rozmístěno šestnáct Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF) označených jako Zařízení ŽCh-385 (rus. Učrežděnije ŽCh-385).

  3. V seznamu koncentračních táborů v SSSR, zpracovaném ruskými historiky B. Jakovlevem a A. Burcevem a zveřejněném v Mnichově v roce 1955, je správa tábora nesprávně lokalizována do železniční stanice Poťma (viz). ↩

    Většinu podkladů sice tehdy autoři získali od bývalých vězňů, přesto však mnohé informace byly nepřesné, zejména když šlo o svědectví pocházející zřejmě až z druhé ruky.

  4. Z toho 4371 žen. ↩

  5. Z toho pouze 888 vězňů tzv. všeobecného kontingentu (rus. obščij kontingent). ↩

  6. Podle jiných pramenů 17156. ↩

    Z toho pouze 201 vězňů tzv. všeobecného kontingentu.

  7. V dnešním Zařízení ŽCh-385 (viz pozn. 2) se nalézá průměrně 16000 vězňů. ↩

  8. Na rozdíl od většiny ostatních sovětských táborů úkolem Dubrovlagu zřejmě nebylo dodávat levnou pracovní sílu sovětskému národnímu hospodářství, ale především usilovat o naplnění hlavního represivního poslání osoblagů maximálně izolovat politické vězně. Proto byli zaměstnáni především v účelovém zařízení zřízeném již Těmlagem v roce 1945 a označovaném jako Těmnikovský průmyslový kombinát. Pracovní sílu pro místní potřeby začal Dubravlag poskytovat podle všeho až koncem první poloviny padesátých let a navíc patrně jen omezeně. ↩

    V roce 1953 v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva vnitra SSSR č. 00576 povolit „písemný styk s příbuznými a přijímání balíčků odsouzeným válečným zajatců a internovaným, jakož i občanům jiných států odsouzeným vojenskými senáty Sovětské armády v zahraničí [do nápravněpracovního tábora]“ bylo v Javasu zřízeno doručovací středisko označené jako tábor č. 3 (rus. lager № 3).