DNĚPROPETROVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 460

DNĚPROPETROVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 460 (rus. Dněpropetrovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 460 nebo zkr. lager GUVPI MVD SSSR № 460).

Byl dislokován v centrální části Ukrajinské sovětské socialistické republiky (dnes samostatná Ukrajinská republika) v Dněpropetrovské oblasti (ukr. Dnipropetrovska oblast) na středním toku řeky Dněpru (ukr. Dnipro) v Dněpropetrovsku (dnes ukr. Dnipropetrovsk) a vznikl počátkem roku 1949 z DNĚPROPETROVSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 315 (viz). V roce 1950 po ukončení repatriace válečných zajatců z druhé světové války ze Sovětského svazu zpět do zemí jejich původu přeměněn na TÁBOR SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI ODSOUZENÝCH VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 460 (viz) 1. Viz rovněž DNĚPROPETROVSK a NIKOPOL.

  1. V roce 1950 po ukončení repatriace válečných zajatců z druhé světové války ze Sovětského svazu zpět do zemí jejich původu nadále zůstaly v SSSR tisíce bývalých zajatců odsouzených sovětskými soudy za většinou vykonstruovaná provinění; podle oficiálních údajů z roku 1952 šlo o 18703 zajatců a 2237 internovaných občanů jiných zemí (přičemž nejméně dva tisíce z nich ani nebyli odsouzeni). Někteří byli převedeni do nápravněpracovních táborů a v některých oblastech byly dosavadní zajatecké a internační tábory pouze přejmenovány na tábory pro odsouzené válečné zajatce a internované. ↩