DNĚPROPETROVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 315

DNĚPROPETROVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 315 (rus. Dněpropetrovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 315 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 315).

Byl zřízen v roce 1944 v centrální části Ukrajinské sovětské socialistické republiky (dnes samostatná Ukrajinská republika) v Dněpropetrovské oblasti (ukr. Dnipropetrovska oblast) na středním toku řeky Dněpru (ukr. Dnipro) v Dněpropetrovsku (dnes ukr. Dnipropetrovsk). V jeho táborových odděleních bylo postupně soustředěno až čtrnáct a půl tisíce zajatých příslušníků německé armády a společně s Německem bojujících rumunských a maďarských vojáků a internovaných Poláků a Ukrajinců a občanů dalších národů a států; mezi nimi také několik set Slováků. Pracovali zejména na obnově místního loďařského průmyslu; čtyři tisíce zajatců pracovaly pro Lidový komisariát stavebnictví SSSR (rus. Narodnyj komissariat po stroitělstvu SSSR nebo zkr. Narkomstroj SSSR či NKStroj SSSR) na stavbě místní automobilky (dnes závod Južmaš) a další pro Lidový komisariát leteckého průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat aviacionnoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. Narkomaviaprom SSSR či NKAP SSSR). V táborových odděleních byla zpočátku vysoká úmrtnost: jen prvních dvaceti dnech února 1945 zemřelo 347 zajatců a internovaných. Počátkem roku 1949 byl tábor reorganizován na DNĚPROPETROVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 460 (viz). Viz rovněž DNĚPROPETROVSK a NIKOPOL.