ČAPAJEVSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR

ČAPAJEVSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR (rus. Čapajevskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL]).

Další oficiálně používaná označení: Čapajevskoje stroitělstvo; Čapajevstroj; Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) Upravlenija (Upr.) vosstanovitělnych rabot.

Zřízen: 8. 4. 1944.

Zrušen: 9. 10. 1944 v souvislosti s převedením Správy obnovovacích prací (dosl. z rus. Upravlenije vosstanovitělnych rabot 1) do Čeljabmetallurgstroje.

Byl podřízen: Hlavní správě táborů průmyslové výstavby Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promyšlennogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GLAVPROMSTROJ či GULPS NKVD SSSR).

Nacházel se: ve středním Povolží v Kujbyševské (dnes Samarské) oblasti.

Správa sídlila: dvacet kilometrů jihovýchodně od Kujbyševa (dř. a dnes opět Samara) v městě Čapajevsku 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 4. 1944 1842; 1. 7. 1944 1550; 1. 11. 1944 2110.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: rekonstrukce válkou zničených závodů č. 15 (výroba trinitrotoluenu) a č.309 (výroba zápalek a TNT-rozbušek) Lidového komisariátu muniční výroby SSSR (rus. Narodnyj komissariat bojepripasov SSSR nebo zkr. NKB SSSR); stavba druhého provozu závodu č. 15 Lidového komisariátu muniční výroby SSSR 3.

  1. Jiný možný čes. překl. rekonstrukčních prací. Šlo o obnovu válkou zničeného sovětského průmyslu. ↩

  2. Původně osada Ivaščenkovo; v roce 1909 vznikl v osadě první ruský závod na výrobu trhavin a munice (prachárna). V roce 1927 byla osada přejmenována na Trock na počest Lva Trockého a v roce 1929 na Čapajevsk. ↩

  3. Obnově zbrojního průmyslu v Čapajevsku byla věnována mimořádná pozornost a na práci kromě vězňů byly nasazeny také vojenské stavební oddíly. ↩

    Vězňům byly na příkaz vlády vydávány tzv. zvýšené dietní stravovací příděly; „dietní stravovací příděl“ spočíval například ve větší dávce chleba a nahrazení černého chleba bílým (podrobněji o stravovacích přídělech v sovětských nápravněpracovních táborech viz Jacques Rossi: Encyklopedie GULAGu, přel. Vladimír Bystrov a kol., Praha 1999, s. 102─104).