BURJAT-MONGOLSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 6

BURJAT-MONGOLSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 6 (rus. Burjat-Mongolskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 6 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 6).

Byl zřízen na základě výnosu č. 9898 Státního výboru pro obranu SSSR (rus. Gosudarstvennyj komitět oborony SSSR nebo zkr. GKO) O příjmu, ubytování, pracovním využití zajatých příslušníků japonské armády (rus. O prijomě, razměščeniji, trudovom ispolzovaniji vojennoplennych japonskoj armiji) z 23. 8. 1945 rozkazem č. 001026 Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD), ukládajícím náčelníkovi Hlavní správy táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR) a náčelníkům příslušných správ Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. UNKVD) zřídit osm táborů pro 200 tisíc japonských zajatců a internovaných japonských občanů z Mandžuska a Koreje. Nacházel se na Dálném východě v Čitské oblasti na severní hranicí s Burjat-Mongolskou autonomní sovětskou socialistickou republikou ¹ a správa sídlila v dnes patrně zaniklé osadě Krasnaja Zarja. Patnáct tisíc zajatců dokončovalo stavbu vedlejší železniční tratě BAM do Tyndy ². Na stavbě již před válkou pracovali vězni z různých nápravněpracovních táborů; naposledy z BURLAGU (viz) a počátkem války byla téměř hotová stavba přerušena. V únoru 1946 bylo zřízeno pět dalších táborových oddělení s 6723 zajatci a internovanými převedenými z ULAN-UDSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 30 (viz); nový kontingent zabezpečoval pracovní sílu pro Ulan-Udské železniční opravny a další závody, prováděl bytovou výstavbu a část byla nasazena na práci do Gusinoozerského rudného dolu. V roce 1947 byl tábor zrušen a zajatci a internovaní byli převedeni do jiných táborů. Stavba železniční tratě však zřejmě pokračovala a pracovní sílu dodával tentokrát NIŽAMURLAG (viz).