BUGURUSLANSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 524

BUGURUSLANSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 524 (rus. Buguruslanskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR No 524 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR No 524).

V dosud zveřejněných dokumentech je poprvé zmiňován na jaře 1945. Nacházel se na jižním Uralu v severozápadní části Čkalovské (dnes Orenburgská) oblasti 360 km od Čkalova (dnes Orenburg) v městě Buguruslan. Zajatci a internovaní pracovali zřejmě na stavbě plynovodu Vojvož-Uchta 1.

  1. Již v roce 1941 bylo v Buguruslanu umístěno středisko, do něhož byli po polsko-sovětské dohodě z 30. 7. 1941 ze zajateckých táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR v celém Sovětském svazu soustřeďováni příslušníci polské armády, převezení po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu, kteří se přihlásili do vznikající nové polské armády pod velením generála Wlodzislawa Anderse, o rok později předislokované ze Sovětského svazu na Střední Východ. ↩