BOROVIČSKÝ ZVLÁŠTNÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁRU VNITRA SSSR

BOROVIČSKÝ ZVLÁŠTNÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁRU VNITRA SSSR (rus. Borovičskij specialnyj lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Borovičskij speclager NKVD SSSR).

Byl zřízen počátkem čtyřicátých let na východě Leningradské oblasti (od roku 1944 území Novgorodská oblasti) 240 km jihovýchodně od Leningradu (dnes Sankt-Petěrburg; čes. Petrohrad) v městě Boroviči 1. V roce 1942 byl přeměněn na BOROVIČSKÝ ROZŘAĎOVACÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz).

  1. Zvláštní tábory Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. specialnyj lager Narodnogo komissariata SSSR nebo zkr. speclager NKVD SSSR) byly určeny pro bývalé příslušníky Rudé armády, kteří se vrátili z finského zajetí, do něhož upadli během finsko-sovětské války v zimě 1939-1940, a pro obyvatele ze Sovětským svazem anektovaných území ve východním Polsku a v Pobaltí. ↩

    Po útoku Německa na Sovětských svaz v roce 1941 k nim přibyli bývalí příslušníci Rudé armády, kteří se ocitli v obklíčení německými vojsky nebo dokonce byli zajati, ale později uprchli nebo byli osvobozeni, a obyvatelé ze západních oblastí Sovětského svazu, kteří žili na území přechodně okupovaném německou armádou. Počátkem roku 1945 byly zbylé zvláštní tábory přejmenovány na Prověřovací filtrační tábory Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. prověročno-filtracionnyj lager Narodnogo komissariata SSSR nebo zkr. PFL NKVD SSSR).

    (O prověřovacích filtračních táborech rovněž viz Jacques Rossi: Encyklopedie GULAGu, přel. Vladimír Bystrov a kol., Praha 1999, s. 100.)