BOROVIČSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 270

BOROVIČSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 270 (rus. Borovičskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 270 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 270).

Byl zřízen v roce 1943 na východě Leningradské oblasti (od roku 1944 území Novgorodské oblasti) 240 km jihovýchodně od Leningradu (dnes Sankt Petěrburg; čes. Petrohrad) v městě Boroviči z dosavadního BOROVIČSKÉHO ROZŘAĎOVACÍHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz). Kontingent válečných zajatců tvořili Němci a maďarští a rumunští vojáci bojující po boku Německa proti Sovětskému svazu a ve 3. táborovém oddělení byli soustředěni zajatí Španělé 1; mezi internovanými převažovali bývalí příslušníci polské Zemské armády 2 a Ukrajinci spolu s občany Sovětským svazem okupovaných pobaltských států. Všichni byla nasazeni na práce při obnově válkou zničeného průmyslu v širokém okolí 3. V zimě 1944-1945 v táboře výrazně stoupla úmrtnost: v lednu 1945 z 8130 zajatců a internovaných zemřelo 268 zajatců a během prvních dvaceti dnů února dalších 202. Počátkem roku 1950 byl tábor přeměněn na TÁBOR SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI ODSOUZENÝCH VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 270 (viz) 4.

  1. Velkou skupinu tvořili příslušníci letky španělských dobrovolníků známé jako Escuadra Azul. ↩

  2. Zemská armáda (pol. Armija Krajowa nebo zkr. AK) byla za druhé světové války nejmasovější vojenskou organizací odporu proti německým okupantům v Polsku; politicky byla podřízena polské emigrantské vládě v Londýně a odmítala poválečnou prosovětskou orientaci země. Po příchodu do Polska Rudé armády a po uchopení moci v zemi tzv. lublinskou vládou, vytvořenou z polského výboru národního osvobození (pol nebo zkr.PKWN) a opírající se o Lidovou armádou (pol. Armija Ludowa), které podporoval Sovětský svaz, byla Zemská armáda rozpuštěna a její bývalí příslušníci byli pronásledováni nebo odešli do emigrace. ↩

    Jen v listopadu 1944 přibylo do tábora ve čtyřech transportech 4899 internovaných Poláků. Někteří strávili v táboře jen něco málo přes rok a ostatní bylo propouštěni postupně až do roku 1950. Naopak v létě 1947 přibyl z Prověřovacího filtračního tábora Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 0331 (viz) v gruzínském Kutaisi transport dalších 467 Poláků a Litevců zadržených na jaře 1945 ve Vilniusu a ještě před Kutaisi internovaných v Prověřovacím filtračním táboře Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 0321 (viz) v Saratově.

  3. Podle některých ruských historiků měl tábor pouze dvě oddělení; každé však údajně mělo třicet táborových středisek. ↩

  4. Na hromadných hrobech válečných zajatců v místě bývalého táborového střediska za vesnicí Jegla byly v roce 1933 vybudovány pamětní kříže. ↩