BOROVIČSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 270

BOROVIČSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 270 (rus. Borovičskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 270 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 270).

Byl zřízen v roce 1943 na východě Leningradské oblasti (od roku 1944 území Novgorodské oblasti) 240 km jihovýchodně od Leningradu (dnes Sankt Petěrburg; čes. Petrohrad) v městě Boroviči z dosavadního BOROVIČSKÉHO ROZŘAĎOVACÍHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz). Kontingent válečných zajatců tvořili Němci a maďarští a rumunští vojáci bojující po boku Německa proti Sovětskému svazu a ve 3. táborovém oddělení byli soustředěni zajatí Španělé 1; mezi internovanými převažovali bývalí příslušníci polské Zemské armády 2 a Ukrajinci spolu s občany Sovětským svazem okupovaných pobaltských států. Všichni byla nasazeni na práce při obnově válkou zničeného průmyslu v širokém okolí 3. V zimě 1944-1945 v táboře výrazně stoupla úmrtnost: v lednu 1945 z 8130 zajatců a internovaných zemřelo 268 zajatců a během prvních dvaceti dnů února dalších 202. Počátkem roku 1950 byl tábor přeměněn na TÁBOR SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI ODSOUZENÝCH VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 270 (viz) 4.


  1. Velkou skupinu tvořili příslušníci letky španělských dobrovolníků známé jako Escuadra Azul. 

  2. Zemská armáda (pol. Armija Krajowa nebo zkr. AK) byla za druhé světové války nejmasovější vojenskou organizací odporu proti německým okupantům v Polsku; politicky byla podřízena polské emigrantské vládě v Londýně a odmítala poválečnou prosovětskou orientaci země. Po příchodu do Polska Rudé armády a po uchopení moci v zemi tzv. lublinskou vládou, vytvořenou z polského výboru národního osvobození (pol nebo zkr.PKWN) a opírající se o Lidovou armádou (pol. Armija Ludowa), které podporoval Sovětský svaz, byla Zemská armáda rozpuštěna a její bývalí příslušníci byli pronásledováni nebo odešli do emigrace. 

    Jen v listopadu 1944 přibylo do tábora ve čtyřech transportech 4899 internovaných Poláků. Někteří strávili v táboře jen něco málo přes rok a ostatní bylo propouštěni postupně až do roku 1950. Naopak v létě 1947 přibyl z Prověřovacího filtračního tábora Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 0331 (viz) v gruzínském Kutaisi transport dalších 467 Poláků a Litevců zadržených na jaře 1945 ve Vilniusu a ještě před Kutaisi internovaných v Prověřovacím filtračním táboře Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 0321 (viz) v Saratově.

  3. Podle některých ruských historiků měl tábor pouze dvě oddělení; každé však údajně mělo třicet táborových středisek. 

  4. Na hromadných hrobech válečných zajatců v místě bývalého táborového střediska za vesnicí Jegla byly v roce 1933 vybudovány pamětní kříže.