BORLAG

BORLAG (zkr. z rus. Borskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Borský nápravněpracovní tábor).

Zřízen: 24. 1. 1949 1.

Zrušen: 3. 10. 1951 2.

Byl podřízen: Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR).

Nacházel se: ve východní Sibiři na severu Čitské oblasti 3.

Správa sídlila: zpočátku v městě Čitě a později v osadě Sinělga (jako nejbližší železniční stanice byla uváděna Mogoča [dnes město] vzdálená téměř 500 km severovýchodně od Čity) 4.

Oficiálně udávané počty vězňů: 3. 1951 2150; 26. 5. 1951 671.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce pro Jermakovskou báňskou správu olověných dolů 5.

  1. 15. 1. 1949 uložila sovětská vláda ministerstvu vnitra zřídit nápravněpracovní tábor zabezpečující pracovní sílu pro Jermakovskou báňskou správu rudných dolů 1. Hlavní správy při radě ministrů SSSR (rus. Jermakovskoje rudoupravlenije 1-go Glavnogo Upravlenija pri Sovětě ministrov [GU pri SM] SSSR). ↩

    Ruští historici nevysvětlují původ názvu tábora. Byl určen zřejmě administrativním rozhodnutím bez souvislostí; viz dále pozn. 5.

    Počáteční kontingent vězňů byl doplněn bývalými vězni Stavby 247 s nápravněpracovním táborem (viz), kteří po ukončení výkonu trestu museli povinně nastoupit zaměstnání v Jermakovské báňské správě rudných dolů.

  2. Ve spojitosti s ukončením činnosti Jermakovské báňské správy rudných dolů a zrušením Borlagu bylo rozkazem Ministerstva vnitra SSSR z 26. 2. 1951 stanoveno mj.: invalidy a 75 vězňů narušujících kázeňský režim převézt ve vězeňských vagónech do téměř 4 tisíce kilometrů vzdáleného táborového oddělení ve vesnici Južnaja Kuzněčicha na jižním Uralu nedaleko Čeljabinsku, ostatní vězně přesunout do Tádžikistánu na Stavbu 665 (viz Stavba 665 s nápravněpracovním táborem), 752 bývalých vězňů, pracujících na stavbách zvláštního režimu, přemístit do Irkutské oblasti na Stavbu 16 s nápravněpracovním táborem (viz) a zbytek ponechat k dispozici Samostatnému táborovému středisku č. 7. ↩

  3. Čitská oblast s rozlehlými a nepříliš osídlenými především horskými prostorami a obrovskými uhelnými a rudnými ložisky (zlato, barevné kovy, molybden, cín) byla v letech 1938─1955 kromě Borlagu sídlem ještě dalších táborů: 1938─1942 Bukačačlagu, 1941 Něrčinlagu, 1947─1948 Ključevlagu, 1947─1953 Balejlagu, 1948─1953 Darasunského táborového oddělení, 1950─1953 Něrčinského táborového oddělení a 1950─1951 Tasejevského nápravněpracovního tábora (všechny viz). ↩

  4. Tábory Borlagu byly umístěny vysoko v neosvojené a nepřístupné lokalitě horského hřbetu Kodaru v soutěsce Mramornoje (čes. Mramorová) ve výšce 2100 m n. m. V okolí nebyly žádné cesty a první kontingent vězňů musel být na místo dopraven 62 malými letadly. ↩

    Vězni byli „ubytováni“ pouze ve velkokapacitních stanech; Sinělga byla dočasně zbudovanou osadou pro velitelství a obslužný personál. V nedostupných horách jsou dodnes zachovány zbytky opuštěných osadních baráků.

  5. Označení Jermakovská báňská správa rudných dolů nebo Jermakovská báňská správa olověných dolů (rus. Jermakovskoje svincovoje rudoupravlenije) bylo uměle vytvořené krycí pojmenování pěti uranových dolů vybudovaných v horském masivu Kodaru v soutěsce Mramornoje ve výšce 2300 m n. m. ↩

    Uran byl objeven v pohoří leteckým geologickým průzkumem a sovětské politické orgány rozhodly o okamžitém zahájení těžby. Podle pozdějšího hlubšího vědeckého zhodnocení naleziště šlo však pouze o nepatrné zásoby nekvalitního smolince; výstavba dolů a potřebné infrastruktury proto musela být opět zastavena. Během několika měsíců těžby bylo získáno pouze 1200 kilogramů uranu!