BORISOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 183

BORISOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 183 (rus. Borisovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 183 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 183).

Je zmíněn ve výkazech z 1. 11. 1944 s dislokací v Běloruské sovětské socialistické republice (od roku 1990 samostatná Běloruská republika) v Minské oblasti (dnes bělorus. Minskaja voblasc) 65 km severovýchodně od Minska v lokalitě města Borisov (bělorus. Barysav). Tábor tvořilo deset táborových oddělení částečně umístěných v objektech původně německého zajateckého tábora určeného pro zajaté rudoarmejce; tentokrát v něm byli soustředěni naopak zajatí Němci a společně s Německem bojující rumunští a maďarští vojáci a internovaní příslušníci některých dalších národů. Všichni pracovali na těžbě dřeva v místních lesích. Hned v prvních měsících roku 1945 byla v táboře značná úmrtnost: z 3200 zajatců a internovaných v lednu zemřelo 187 a během prvních dvaceti dnů února dalších 174. V informaci o výsledcích kontroly zajateckých táborů v řadě oblastí SSSR v lednu až únoru 1946 z 15. 3. 1946 [^2] bylo konstatováno, že v některých oddělení zajatci a internovaní spí stále jen na holých palandách z kulatiny a nemají základní součásti výstroje. Na poradě ministrů vnitra republik a náčelníků krajských a oblastních správ Ministerstva vnitra SSSR byl následně stav tábora označen jako špatný a jeho velení odvoláno z funkcí. Tábor byl zmíněn ještě ve výkazech z 10. 4. 1946; byl však zřejmě vzápětí zrušen nebo podřízen jiné táborové centrále.