BOBRUJSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 56

BOBRUJSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 56 (rus. Bobrujský lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 56 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 56).

Byl zřízen v létě 1944 v jižní části Běloruské sovětské socialistické republiky (od roku 1990 samostatná Běloruská republika) na jihozápadě Mogilevské oblasti (dnes bělorus. Mahilevskaja voblasc) v lokalitě města Bobrujsk (dnes bělorus. Babrujsk) vzápětí po osvobození města z okupace německou armádou. Tábor byl umístěn v objektech původně německého zajateckého tábora určeného pro zajaté rudoarmejce; tentokrát v něm však byli soustředěni naopak zajatí Němci a společně s Německem bojující rumunští a maďarští vojáci a internovaní příslušníci některých dalších národů. Kontingent byl nasazen na práce při obnově válkou zničeného města řízené Lidovým komisariátem obrany SSSR (rus. Narodnyj komissariat oborony SSSR nebo zkr. NKO SSSR) a Lidovým komisariátem dopravy a spojů SSSR (rus. Narodnyj komissariat putěj soobščenija SSSR nebo zkr. NKPS SSSR) a na stavbách Hlavní správy vojenské průmyslové výstavby při Radě lidových komisařů SSSR (rus. Glavnoje upravlenije vojenno-promyšlennym stroitělstvom pri Sovetě narodnych komissarov SSSR neb zkr. Glavvojenpromstroj pri SNK SSSR); pro Lidový komisariát palivového průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat toplivnoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. Narkomtopprom SSSR) zajatci rekonstruovali bobrujský závod na zpracování rašeliny. Tábor je zmiňován také v záznamech z roku 1949.