BĚREZNICKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 366

BĚREZNICKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 366 (rus. Běreznikovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 366 nebo zkr. lager GUVPI MVD SSSR № 366).

Podle permských historiků vznikl v červnu 1945. Byl dislokován na středním Uralu v centru Molotovské (původně do 1940 a od 1957 Permská) oblasti 270 km severně od Molotova (původně do 1940 a od 1957 Perm) 1 se správou v železniční stanici Běrezniki u stejnojmenného přístavního města na Kamě (dnes Kamská vodní nádrž). Kontingent tvořili zajatí němečtí vojáci a internovaní Poláci; v táboře byl také zvláštní kontingent odsouzených za příslušnost za druhé světové války k Ruské osvobozenecké armádě (rus. Russkaja osvoboditělnaja armija nebo zkr. ROA) bojující na straně Německa proti SSSR neboli tzv. vlasovci 2. Podle pamětníků bylo součástí tábora rovněž ženské oddělení. Zajatci a internovaní pracovali především na stavbách Uralchimpromu a na výstavbě Solikamské celulózky a papírenského kombinátu 3. V dubnu 1946 byl kontingent rozšířen o 6609 zajatců a internovaných ze zrušeného GUBACHSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 346 (viz). Podle permských historiků byl tábor v únoru 1947 sloučen s KRASNOKAMSKÝM TÁBOREM HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 207 (viz) a zanikl 4; do nového tábora přešlo 5674 zajatců a internovaných.

  1. Viz Běreznický tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 241 pozn. 1. ↩

  2. Ozbrojené síly Výboru pro osvobození národů Ruska (rus. Vooružonnyje sily Komitěta osvobožděnija narodov Rossiji nebo zkr. KORN) vznikly za druhé světové války koncem roku 1944 sloučením ruských a některých dalších dobrovolnických vojenských formací působících v rámci německé armády. Tvořili je především zajatí vojáci Rudé armády soustředění v padesáti tisícové Ruské osvobozenecké armádě (rus. Russkaja osvoboditělnaja armija nebo zkr. ROA) a dobrovolnické jednotky příslušníků některých národů Sovětského svazu z území okupovaných v prvních letech války německými vojsky. Podle některých historiků měly Ozbrojené síly Výboru pro osvobození národů Ruska celkově více než 100000 mužů. Označení vlasovci dostali ruští dobrovolníci podle svého velitele Andreje Andrejeviče Vlasova, sovětského generála, zajatého Němci koncem prvního roku války. V roce 1945 byla většina vlasovců předána z amerických a britských zajateckých táborů do Sovětského svazu a generál Vlasov spolu s dalšími veliteli byl sovětským soudem odsouzen k trestu smrti a popraven. ↩

  3. Předtím dodával pracovní sílu na tuto stavbu Solikamlag (viz). ↩

  4. Je uveden ještě ve výkazech z 1. 1. 1949. ↩