BĚREZNICKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 241

BĚREZNICKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 241 (rus. Běreznikovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 241 nebo zkr. lager GUVPI NKVD SSSR № 241).

Vznikl zřejmě z BĚREZNICKÉHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE A ZVLÁŠTNÍ KONTINGENT (viz) s dislokací na středním Uralu v centru Molotovské (původně od roku 1940 a od roku 1957 Permská) oblasti 270 km severně od Molotova (původně od roku 1940 a od roku 1957 Perm) 1 v lokalitě železniční stanice Běrezniki u stejnojmenného přístavního města na Kamě (dnes Kamská vodní nádrž) a měl více než deset táborových oddělení. Je uveden v příloze k rozkazu Lidového komisariátu vnitra SSSR z 9.-11. 4. 1943 obsahující seznam rozšiřovaných nebo nově zřizovaných táborů se zabezpečením stavební činností jinými lidovými komisariáty 2. Lidový komisariát stavebnictví SSSR (rus. Narodnyj komissariat po stroitělstvu SSSR nebo zkr. Narkomstroj SSSR či NKStroj SSSR) měl do 15. července 1943 zajistit rozšíření kapacity jeho Gubachského táborového oddělení kapacitu na šest tisíc zajatců a internovaných místo dosavadních 2500 3 a obdobně Baskajského táborové oddělení také na šest tisíc místo stávajících tří tisíc 4. Táborové oddělení v Běreznikách mělo být společně Lidovým komisariátem stavebnictví SSSR a Lidovým komisariátem chemického průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat chimičeskoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. Narkomchomprom [NKChP] SSSR) dostavěno a rozšířeno z dosavadní kapacity 1000 zajatců a internovaných na čtyři tisíce. Mezitím 1. 6. 1943 bylo rozhodnuto ponechat v táboře pouze 3422 válečných zajatců, zatímco zvláštní kontingent, sestávající z bývalých rudoarmejců, kteří se ocitli v obklíčení německými vojsky nebo dokonce byli zajati, ale později uprchli nebo byli osvobozeni, přesto však byli bolševiky považováni za nedůvěryhodné „zbabělce“, byl postupně převeden do nově zřízeného PROVĚŘOVACÍHO FILTRAČNÍHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 0302 (viz). Podle dochovaných dokumentů přestavba probíhala neuspokojivě; zajatci a internovaní nedostávali základní stravu a stoupl počet infekčních onemocnění a úmrtí. Bylo odhaleno rozkrádání potravin správou tábora. Podle permských historiků byl v květnu 1944 tábor přesunut do Sevastopolu; viz SEVASTOPOLSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 241.

  1. Vjačeslav Michajlovič Molotov, vl. jménem Skrjabin (1890─1982), byl předním činitelem komunistické strany a sovětského státu. Od roku 1926 do roku 1957 byl nepřetržitě členem vedení strany a od roku 1930 do roku 1955 rovněž členem sovětské vlády. Po rozpadu stalinského vedení byl v roce 1957 vyloučen ze strany. ↩

  2. Seznam táborů Lidového komisariátu vnitra pro válečné zajatce a zvláštní kontingent, které mají být rozšířeny nebo nově zřízeny se zabezpečením prácí jinými lidovými komisariáty (rus. Perečeň lagerej NKVD dlja soděržanija vojennoplennych i speckontingenta, podležaščich rasšireniju ili organizaciji vnov s proizvodstvom rabot drugimi narkomatami). ↩

  3. Táborové oddělení č. 4 v lokalitě železniční stanice Gubacha vzniklo již v roce 1942 a mělo zajistit pracovní sílu pro výstavbu kombinátu na výrobu dusíkatých hnojiv; zajatci a internovaní byli zpočátku ubytovaní v zemljankách a jenom během tří prosincových týdnů 210 zemřelo. ↩

  4. Rovněž táborové oddělení č. 3 v lokalitě železniční stanice Baskaja vzniklo již v roce 1942; první kontingent přibyl do tábora 15. 6. 1942. Zajatci a internovaní pracovali na stavbě železniční tratě. ↩

    O tři měsíce později kontrola zjistila, že na jednoho zajatce nebo internovaného připadal prostor o velikosti 0,98 m2 a všichni museli spát nesvlečení na holých dřevěných patrových pryčnách bez slamníků nebo matrací. V táboře nebyla voda a lidé museli pít vodu z louží nebo potůčků. Jenom v říjnu 1942 zemřelo 273 zajatců a internovaných.