BĚRDIČEVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 112

BĚRDIČEVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 112 (rus. Běrdičevskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 112 nebo zkr. lager GUVPI NKVD SSSR № 112).

Vznikl v roce 1945 v centrální části Ukrajinské sovětské socialistické republiky (od roku 1990 samostatná Ukrajinská republika) v Žitomirské oblasti (ukr. Žitomirska oblast) jižně od Žitomiru v městě Běrdičev (ukr. Běrdyčiv) především pro zajaté německé vojáky a příslušníky armád bojujících společně s Německem; současně byli v táboře internovaní Poláci a španělští komunisté. V táboře byla od počátku velká úmrtnost: v lednu 1945 zemřelo 401 zajatců a internovaných a během prvních dvaceti dnů února dalších 384. Patrně proto byl tábor ještě téhož roku zrušen.