BĚLOZERSKÉ TÁBOROVÉ ODDĚLENÍ

BĚLOZERSKÉ TÁBOROVÉ ODDĚLENÍ (rus. Bělozerskoje lagernoje otdělenije [LO]).

Další oficiálně používané označení: Stroitělstvo 730 i ispravitělno-trudovoj lager (ITL).

Zřízeno: 31. 5. 1951.

Zrušeno: 22. 5. 1953.

Podřízeno: zpočátku Hlavní správě táborů průmyslové výstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promyšlennogo stroitělstva Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GLAVPROMSTROJ či GULPS MVD SSSR) a od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR).

Nalézalo se: ve středním Povolží na území Kujbyševské (dnes Samarské) oblasti.

Správa sídlila: v městě Syzraň 1.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1953 2323; 15. 3. 1953 2189.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce pro stavební správu 730 Glavpromstroje Ministerstva vnitra SSSR; vrtné práce; stavba administrativních a ubytovacích objektů pro příslušníky Hlavní správy vnitřní ochrany Ministerstva státní bezpečnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije vnutrenněj ochrany Ministěrstva gosudarstvennoj bezopasnosti SSSR nebo zkr. GUVO MGB SSSR) na Kombinátě 818 2.

  1. V letech 1941─1943 sídlila v Syzrani také správa Nápravněpracovního tábora Stavby 1001 (viz). ↩

    Ruští historici nevysvětlují původ názvu tábora. Byl však zvolen zřejmě podle umístění některého táborového střediska u obce Bělozerka nedaleko Samary.

  2. Vnitřní ochrana nebo vnitřní vojska (rus. vnutrennyje vojska) byly profesionální ozbrojené jednotky zajišťující střežení táborů a ochranu důležitých objektů. Byly zřízeny již Všeruskou mimořádnou komisí (rus. Vserossijskaja črezvyčajnaja komissija nebo zkr. VČK; proslulá „čeka“) záhy po bolševickém převratu, aby chránily novou moc. V průběhu dalších let se nepřetržitě rozrůstaly a byly mnohokrát reorganizovány a měnila rezortní příslušnost i název. V letech 1950─1953 byly podřízeny Ministerstvu státní bezpečnosti SSSR a po jeho zrušení znovu vráceny pod Ministerstvo vnitra SSSR. Po Stalinově smrti sice krátce podléhaly Sovětské armádě, ale vzápětí byly opět zařazeny pod Ministerstvo vnitra SSSR. ↩

    V padesátých a šedesátých letech byly obdobné jednotky zřízeny také u nás; nešlo však o profesionální vojsko, ale o vybrané vojáky, vykonávající službu na základě všeobecné branné povinnosti. Vnitřní vojsko později zaniklo a ministerstvu vnitra zbyly pouze jednotky Pohraniční stráže.