BĚLOKOROVIČSKÝ TÁBOR ODBORU NÁPRAVNĚPRACOVNÍCH KOLONIÍ LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA BĚLORUSKÉ SOVĚTSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY

BĚLOKOROVIČSKÝ TÁBOR ODBORU NÁPRAVNĚPRACOVNÍCH KOLONIÍ LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA BĚLORUSKÉ SOVĚTSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY (rus. Bělokorovičeskij lager Otděla ipravitělno-trudovych kolonij Narodnogo komissariata vnutrennich děl Bělorusskoj sovětskoj socialističeskoj respubliki nebo zkr. Bělokorovičeskij lager OITK NKVD BSSR).

Zřízen: 15. 4. 1941.

Zrušen: 6. 9. 1941 1.

Byl podřízen: Odboru nápravněpracovních kolonií Lidového komisariátu vnitra Běloruské sovětské socialistické republiky.

Nacházel se: v Ukrajinské sovětské socialistické republice (od roku 1990 samostatná Ukrajinská republika) v Žitomírské oblasti na hranici s Běloruskou sovětskou socialistickou republikou (od roku 1990 samostatná Běloruská republika).

Správa sídlila: na okraji lesnatého a bažinatého severu oblasti v železniční stanici Bělokoroviči (ukr. Bilokorovyči).

Oficiálně udávané počty vězňů: 4. 7. 1941 3500.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba kamenolomu pro Správu výstavby letišť Běloruské sovětské socialistické republiky (rus. Upravlenije aerodromnogo stroitělstva Bělorusskoj sovětskoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. UAS BSSR); budování protitankových příkopů a zákopů 2.

  1. Již 4. 7. 1941 byl vydán rozkaz evakuovat tábor do týlu. Pro soustavné bombardování německým letectvem musela být evakuace provedena pěšky. Přesun do 1200 km vzdáleného Kurska trval pětadvacet dnů a odtud byli vězni železničními transporty převezeni do Čeljabinska. Další rozmístění vězňů není známo. ↩

  2. Na žádost velení Rudé armády. ↩