BĚLBALTLAG

BĚLBALTLAG (zkr. z rus. Bělomoro-Baltijskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Bělomořsko-baltský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používaná označení: Bělomorsko-Baltijskij ispravitělno-trudovoj lager (ITL); BBL.

Zřízen: 16. 11. 1931 místo SOLOVECKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY (viz).

Zrušen: 18. 9. 1941 kromě Pudožského táborového oddělení převedeného přímo pod Správu táborů lesního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR SSSR (rus. Upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULLP NKVD SSSR) 1.

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. GULAG OGPU SSSR) 2; od 9. 3. 1939 Správě lesního průmyslu Hlavní správy nápravněpracovních táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Upravlenije lesnoj promyšlennosti Glavnogo upravlenija ispravitělno-trudovych lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. ULP GULAG OGPU SSSR) a od 26. 2. 1941 Správě táborů lesního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULLP NKVD SSSR).

Nacházel se: na severu Ruska na území Karelské autonomní sovětské socialistické republiky (v letech 1940─1956 Karelo-Finská sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus).

Správa sídlila: v železniční stanici Mědvěžja Gora na Kirovské (později Murmanské) železnici 3.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1931 54100; 1932 99095; 12. 1932 107900; 1933 84504; 1. 1. 1934 70373; 1934 62211; 1. 1. 1935 66418; 1935 78248; 1. 1. 1936 90290; 1936 57969; 1. 1. 1937 58965; 1. 10. 1938 79232 4; 1. 1. 1939 86567; 1. 1. 1940 86567; 1. 1. 1941 71269; 15. 6. 1941 67968.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce pro Správu výstavby Bělomořsko-baltské vodní cesty Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Upravlenije stroitělstvom Bělomoro-Baltijskogo puti Objediněnnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. US Bělomoro-Baltijskogo puti OGPU SSSR): stavba Bělomořsko-baltského průplavu 5, těžba a plavení dřeva v povodí řeky Vyg 6, práce v Bělomořsko-baltském kombinátu, zabezpečení provozu Bělomořsko-baltského průplavu, úprava okolí průplavu, stavba Segežského dřevozpracujícího kombinátu v osadě Segeža 7, stavba Nižnětulomské hydroelektrárny na řece Tulomě 8, stavba Mončegorského kombinátu na výrobu niklu 9, stavba Kondopožského lihovaru 10; stavba Sorockého přístavu 11, stavba Ondské hydroelektrárny 12, stavba loděnic v Pinduších a Povenci na Oněžském jezeře 13, stavba Mědvěžjegorského dřevařského závodu, práce v zemědělství a rybolovném průmyslu, stavba železniční vlečky do stanice Monče-Tundra (dnes Mončegorsk).

  1. Ostatní vězni byli dáni k dispozici Karelo-Finské správě obranných prací Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Karelo-Finskoje upravlenije [upr.] oboronitělnych rabot Narodnogo komissariata vnutrennich děl [NKVD] SSSR); viz například Nápravněpracovní tábor při Hlavní správě obranných prací Lidového komissariatu vnitra SSSR. ↩

  2. Jednotná hlavní politická správa SSSR (rus. Objediněnnoje glavnoje političeskoje upravlenije SSSR) byla do roku 1934 předchůdkyní všesvazového Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR). ↩

  3. Sídlo správy bylo nedaleko železniční stanice ve stejnojmenné osadě (označované rus. zkr. jako Medgora) u Poveneckého zálivu na severním břehu Oněžského jezera. Později město Mědvěžjegorsk (dnes s 15 000 obyvateli). ↩

    Ruští historici nevysvětlují původ názvu tábora. Byl však pojmenován viditelně podle hlavního určení pracovního nasazení vězňů.

    Podle záznamů, které v březnu 1932 pořídila polská pohraniční stráž (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP) se skupinou Poláků, propuštěných ze sovětských táborů výměnou za občany SSSR, vězněné v Polsku, sestával Bělbaltlag z řady oddělení s několika desítek detašovaných táborů (volně čes. z rus. komandirovka); například na severu od Mědvěžej Gory v železniční stanici Nadvojicy bylo 4. oddělení s detašovaným táborem Uzkije Salmi (vězni budovali železniční trať) a na severozápadě v Tungudě 6. oddělení (počátkem roku 1932 s 2000 vězni) a v železniční stanici Parandovo další oddělení s 28 (!) detašovanými tábory.

    Na podzim roku 1931 v Mědvěžej Gore také krátce sídlila správa Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy a později v Mědvěžjegorsku v letech 1940─1941 správa Pudožgorského nápravněpracovního tábora, 1944─1945 správa Bělbaltlagu a 1946─1948 správa Mědvěžjegorlagu (všechny viz).

  4. 25311 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 19304 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  5. Bělomořsko-baltský průplav (rus. Bělomoro-Baltijskij kanal nebo zkr. Bělomorkanal nebo BBK) je 227 kilometrů dlouhý průplav v dnešní Ruské federaci, spojující přístav Povenec na Oněžském jezeře a Bělomorsk na Bílém moři. ↩

    Byl budován v letech 1931─1933 jako jedna z mnoha „staveb socializmu“, na nichž pracovali vězni, ale byla jedinou, u níž se to veřejně přiznávalo a sovětská propaganda se vychloubala „prvními na světě zkušenostmi z převýchovy prací těch nejtěžších kriminálních recidivistů a politických nepřátel“. Vybraní vězni dostávali Řád Bělomořsko-baltského průplavu a Jednotná hlavní politická správa SSSR vozila na stavbu přední kulturní činitele, aby se podívali, jak vypadá převýchova. Po dokončení stavby byla většina vězňů převedena na stavbu Bajkalsko-amurské magistrály a zbylí pracovali na těžbě dřeva v lesích až do evakuace po německé ofenzívě 1941.

    Vznikla řada uměleckých děl, které opěvovaly „moudrost“ a „humanizmus“ myšlenky stavby průplavu. Hra Nikolaje Pogodina Aristokraté, farizejsky adorující stavbu Bělomořsko-baltského průplavu jako nikoliv peklo, ale jako opravdový ráj, se hrála úspěšně také v roce 1936 v Československu v pražském Divadle D 36. Dnes je Bělomořsko-baltský průplav součástí Volžsko-baltské vodní cesty.

  6. Přítok jezera Vygozero; jezero se stalo součástí Bělomořsko-baltského průplavu a bylo přeměněno na známou Vygozerskou vodní nádrž (o ploše 1159 m2). ↩

  7. Na břehu jezera Vygozero (po jeho přeměně na Vygozerskou vodní nádrž se stalo významným přístavním městem na trase Bělomořsko-baltského průplavu). ↩

    V letech 1939─1941 sídlo správy Segežlagu (viz) a v letech 1945-1945 sídlo správy Segežského tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu (viz).

    Po zahájení výstavby průplavu bylo Bělbaltlagu uloženo podílet se na dalším zprůmyslnění oblasti a kolonizaci a rusifikaci Karelie.

  8. V Murmanské oblasti; dnes Tulomská hydroelektrárna. Řeka Tuloma vytéká z jezera Lotozero a ústí do Barentsova moře. ↩

    Stavbu zabezpečovali vězni ze 7. táborového oddělení Bělbaltlagu v městečku Kola.

    Původně hydroelektrárnu začali stavět již začátkem třicátých let vězni Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy SSSR (viz).

  9. Město Mončegorsk v Murmanské oblasti na březích jezera Imandra bylo zbudováno vězni Bělbaltlagu ze železniční stanice Monče-Tundra. ↩

    Stavbu zabezpečovali vězni 8. táborového oddělení Bělbaltlagu.

    V roce 1941 stavbu Mončegorského kombinátu na výrobu niklu převzali vězni Mončegorlagu (viz). Dostavěn byl však až koncem války zajatci a internovanými ze Severonikelského tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 530 (viz).

    Kombinát Severonikel stále patří k největším mončegorským průmyslovým závodům.

  10. Kondopoga je významné přístavní město a železniční překladiště v Kondopožské zátoce na severozápadním břehu Oněžského jezera. ↩

  11. Dnes přístav Bělomorsk při ústí Bělomořsko-baltského průplavu do Bílého moře. Původní osada Soroka po vybudování přístavu zanikla a v roce 1938 na místě osady a sousední vesnice Solunino vzniklo přístavní město Bělomorsk. ↩

    V letech 1938─1942 sídlo správy Soroklagu (viz); jeho vězni pokračovali ve výstavbě místního průmyslu a budovali železniční spojení s vnitrozemím.

  12. Název podle obce na břehu jezera Ondozero západně od Segeže. ↩

  13. Přístav Povenec je výchozím bodem Bělomořsko-baltského průplavu. ↩