BĚLBALTLAG

BĚLBALTLAG (zkr. z rus. Ispravitělno-trudovoj lager [ITL] i Stroitělstvo Bělomorsko-Baltijskogo kanala neboli čes. Nápravněpracovní tábor a Stavba Bělomořsko-baltského průplavu).

Další oficiálně používaná označení: Bělomorstroj i Ispravitělno-trudovoj lager (ITL); Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) Bělomorstroja; Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) pri Bělomorstroje.

Další užívané označení: Bělomorstroj.

Zřízen: 30. 8. 1944.

Zrušen: 29. 8. 1945 1.

Byl podřízen: Hlavní správě táborů průmyslové výstavby Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promyšlennogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GLAVPROMSTROJ či GULPS NKVD SSSR).

Nacházel se: na severu Ruska na území Karelie (dnes Karelská republika v rámci Ruské federace; fin. Karjala).

Správa sídlila: v městě Mědvěžjegorsku 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 8. 1945 96 3.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: obnova válkou zničených vodohospodářských zařízení a bytová výstavba; obnova Vjartsilského závodu drobné kovovýroby v osadě Vjartsilja (fin. Vartsilä) jihozápadně od Mědvěžjegorska až na hranicích s Finskem 4; těžba dřeva.

  1. Podle jiných pramenů existoval ještě v následujícím roce a k 1. 6. 1946 v něm bylo 1838 vězňů; viz rovněž pozn. 3. ↩

  2. Ruští historici nevysvětlují původ názvu tábora. Byl však pojmenován viditelně podle hlavního určení pracovního nasazení vězňů ─ pokračujícího zprůmyslnění oblasti zejména kolem stavby Bělomořsko-baltského průplavu a další kolonizace a rusifikace Karelie. ↩

    Kontingent byl rozmístěn zpočátku v provizorních táborech Správy Bělomorstroje Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije Bělomostroja Narodnogo komissariata vnutrennich děl NKVD SSSR); počátkem roku 1945 byla provedena reorganizace a zřízeny tři divize: prvni tvořil samostatný velitelský úsek (rus. otdělnyj komendantskij učastok) v Mědvěžjegorsku, druhou tvořily 3. a 4. rajony (rus. rajon) na trase kanálu a třetí sestávala ze tří samostatných táborových úseků - zemědělského táborového oddělení (rus. selskochozjajstvennoje lagernoje otdělenije nebo zkr. selchozotdělenije) ve Vičce nedaleko Mědvěžjegorsku později nazývané sovchoz Vička a z lesních středisek (rus. zkr. lesopunkt) v  Padozeru (viz) a na severovýchodě ve vzdálené Malenze v bývalém táboře Soroklagu (viz).

    Rajony byly rozdělené na táborová střediska (rus. lagernyj punkt nebo zkr. lagpunkt): sedm bylo v lokalitě 13. plavební komory u osady Letněrečenskoj, tři v lokalitě 14. a 15. plavební komory u obce Sosnovec a další tři kolem 19. plavební komory u Bělomorsku.

    Předtím v Mědvěžjegorsku v letech 1940─1941 sídlila správa Pudožgorského nápravněpracovního tábora a později v letech 1946─1948 správa Mědvěžjegorlagu (všechny viz).

  3. Do té doby podle ruských historiků neměl tábor jiné „normální“ vězně a pracovní sílu zabezpečovaly kontingenty ze zvláštních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR a pracovní prapory mobilizovaných příslušníků německé národnostní menšiny v SSSR. ↩

    První přibyly 19. a 22. 8. 1944 transporty s 3600 nuceně pracovně nasazenými Rumuny ze severní Bukoviny násilně anektované v roce 1940 Sovětským svazem.

    Ještě před koncem roku z Petrozavodska ze zvláštního tábora Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 0313 (viz) přibyl kontingent 445 bývalých příslušníků Rudé armády uvězněných po osvobození z finského zajetí během finsko-sovětské války v zimě 1939-1940 a další pracovní prapory mobilizovaných příslušníků německé národnostní menšiny v SSSR. Následoval zvláštní kontingent z Pobaltí a další bývalí příslušníci Rudé armády tentokráte ze zvláštního tábora Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 0312 (viz) v Molotovu. Během první poloviny roku 1945 bylo v Běltbaltlagu také několik set vězňů z věznic v Charkově, Jaroslavli, Kursku, Leningradu a Orlu.

    O zvláštních táborech Lidového komisariátu vnitra SSSR viz Borovičský zvláštní tábor Lidového komisariáru vnitra SSSR pozn. 1.

    O pracovních praporech viz Kaspijlag pozn. 1.

  4. Po obnovení provozu místního závodu byli v letech 1946─1953 hlavní pracovní silou vězni nově zřízeného Vjartsillagu (viz). ↩