BEKETOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 108

BEKETOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 108 (rus. Beketovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 108 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 108).

Byl zřízen v lednu 1943 na jihu Ruska ve Stalingradské (dnes Volgogradská) oblasti nedaleko Stalingradu (dnes Volgograd) v lokalitě železniční stanice Beketovka (dnes součást Volgogradu). Šlo o ústřední tábor pro německé a rumunské vojáky zajaté 57. a 64. armádou Donského frontu v průběhu bojů u Stalingradu. K 4. únoru 1943 bylo ve čtyřech táborových střediscích a několika dalších okolních vesnicích soustředěno 76000 zajatců; proto muselo být vybudováno pět rozřaďovacích táborů a část kontingentu převzít ¹. Zpočátku byla v táboře mimořádně vysoká úmrtnost: jen od 1. února do 15. dubna 1943 zemřelo 24346 zajatců. Později byla v Beketovce zřízena také zvláštní nemocnice č. 3840 (rus. specialnyj gospital № 3840 nebo zkr. specgospital № 3840). Zajatci pracovali na obnově válkou zničeného Stalingradu a v řadě stalingradských závodů ². V červenci 1946 byla správa tábora sloučena se správou TRAKTOROVÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 163 (viz). Tábor je zmiňován také v záznamech z roku 1949. Počátkem následujícího roku po ukončení repatriace většiny válečných zajatců z druhé světové války ze Sovětského svazu zpět do zemí jejich původu byl zřejmě přeměněn na TÁBOR SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI ODSOUZENÝCH VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 362 (viz).