ŽULOVÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR

ŽULOVÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR n. GRANITNÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR (rus. Granitnyj ispravitělno-trudovoj lager [ITL]) 1.

Další oficiálně používané označení: Granitnyj ispravitělno-trudovoj lager (ITL) i specialnoje upravlenije Stroitělstva 505.

Zřízen: 26. 5. 1950.

Zrušen: po 9. 10. 1950 2.

Byl podřízen: Hlavní správě táborů železničního stavitelství Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS MVD SSSR) a od 26. 5. 1950 Správě báňské a důlní výstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Upravlenije stroitělstva gorno-metallurgičeskich predprijatij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. USGMP MVD SSSR).

Nacházel se: v jižní Sibiři v Krasnojarském kraji 3.

Správa sídlila: v železniční stanici Bazaicha na Krasnojarské železnici východně nedaleko Krasnojarska (dnes součást Krasnojarska; čtvrť na východním okraji města na břehu Jeniseje) 4.

Oficiálně udávané počty vězňů: 6. 1950 2814; 1. 7. 1950 4529; 1. 10. 1950 5608 5.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba železniční vlečky na staveniště Stavby 994 (viz Stavba 994 s nápravněpracovním táborem) 6.

  1. Původ názvu Žulový (rus. Granitnyj) ruští historici nevysvětlují. Podle některých materiálů publikovaných v nedávné době šlo o krycí pojmenování zvolené administrativně (viz dále pozn. 6). ↩

  2. Podle materiálů publikovaných v nedávné době existoval však tábor až do roku 1964 a definitivně byl likvidován v lednu 1965. Příčinou rozdílných údajů bylo zřejmě nasazení vězňů po dobudování 42 km dlouhé vlečky na přísně utajovanou stavbu báňského a chemického kombinátu na výrobu plutonia 239 pro potřeby sovětského jaderného programu (viz dále pozn. 6). ↩

  3. Viz Jenisejlag pozn. 1. ↩

  4. Komplex tvořilo zpočátku devět táborových oddělení rozmístěných podél stavby budované železniční tratě. ↩

  5. Původně mělo být do konce roku 1950 v Žulovém nápravněpracovním táboře 12500 vězňů. ↩

    Podle nedávno publikovaných materiálů zmiňujících se o fungování tábora ještě v dalších letech bylo v Žulovém nápravněpracovním táboru v zimě 1953-1954 kolem 27000 vězňů (z toho čtyři tisíce žen).

  6. Podle zmíněných nedávno publikovaných materiálů šlo o železniční vlečku z Bazaichy na stavbu báňského a chemického kombinátu (rus. gorno-chimičeskij kombinat nebo zkr. GChK) asi padesát kilometrů severně od Krasnojarska. Po vybudování železnice byla zahájena stavba podzemní továrny na výrobu plutonia pro potřeby sovětského jaderného programu (umístěné na někdejší nivě na pravém břehu Jeniseje v lesnatém horském masivu v hloubce od 250 m do 300 m a střežené rozsáhlými silami protivzdušné obrany). Vězni pracovali na stavbě dalších přístupových cest a hlavně při ražbě tunelů a podzemních štol v žulovém podkladu (některé tunely dosahují délky až pět kilometrů a továrna je rozmístěna ve více než 3500 podzemních prostorách). Pro urychlení výstavby byli později povoláni rovněž příslušníci Sovětské armády – podle některých pramenů až sto tisíc. ↩

    Území stavby o rozloze 131 km2 bylo hermeticky uzavřeno před okolním světem. Současně byla vybudována osada zpočátku označovaná pouze jako „obydlené místo kombinátu č. 815“ (rus. naseljonnyj punkt kombinata № 815) nebo p. schr. 9 (rus. p/ja 9). Někdy bývala osada označována také jako Děvjatka (čes. Devítka) nebo Dodonovo. V roce 1954 dostala statut města a název Město č. 26 (rus. Gorod № 26) a později po vzoru ostatních utajovaných uzavřených měst sovětského jaderného průmyslu název Krasnojarsk-26; mezi lidmi bývalo nové město někdy označováno rovněž jako Socgorod nebo Atomgrad.

    Právě přísné utajení zřejmě vedlo k tomu, že Žulový nápravněpracovní tábor zmizel z evidenčních a statistických přehledů a ruští historici zatím nenalezli žádné údaje o jeho osudu po roce 1950.

    Jaderný komplex se nalézá deset kilometrů severně od města a dnes ho tvoří tři reaktory a radiochemický kombinát. V roce 1989 byl vybudován také rozsáhlý sklad jaderného materiálu a úložiště jaderného odpadu. V roce 1994 byl Krasnojarsk-26 přejmenován na Železnogorsk a stále patří mezi ZATO (zkr. z rus. Zakrytoje administrativnoterritorialnoje obrazovanije neboli čes. Uzavřený administrativněúzemní útvar) neboli – jak píší ruští publicisté – je to „město za ostnatým drátem“.

    Uzavřené administrativněúzemní útvary (rus. Zakrytoje administrativnoterritorialnoje obrazovanije neno zkr. ZATO) jsou to uzavřená města označená obvykle kromě místního názvu ještě číslem. V Ruské federaci je jich stále 42 ZATO. Jde o střediska především jaderného výzkumu a vývoje zbraňových systémů; 32 ZATO podléhá ministerstvu obrany a 10 ministerstvu pro atomovou energii.