ZAPOLÁRNÍ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA 301

ZAPOLÁRNÍ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA 301 (rus. Zapoljarnyj ispravitělno-trudovoj lager [ITL] i Stroitělstvo 301).

Další oficiálně používané označení: Zapoljarlag; Poljarnyj ispravitělno-trudovoj lager (ITL).

Zřízen: mezi 12. 3. 1941 a 4. 9. 1941 1.

Zrušen: 25. 1. 1942 spojením se SEVPEČLAGEM (viz).

Byl podřízen: Hlavní správě táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR).

Nacházel se: v dochovaných dokumentech není žádná zmínka o lokaci tábora; vyjmenovaná pracoviště se však nacházela na severu Ruska v Archangelské oblasti na březích Bílého moře.

Správa sídlila: podle ruských historiků není o něm v dochovaných dokumentech rovněž žádná zmínka; za nejpravděpodobnější považují však v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace) město Vorkuta 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 12. 1941 999 3; 1. 1. 1942 995; 1. 3. 1942 571.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba železniční tratě Vorkuta─Chabarovo; stavba provizorního přístavu u průlivu Jugorskij Šar a provizorní zimní silnice; stavba železniční tratě Vorkuta─průliv Jugorskij Šar a zimní silnice ve směru od Vorkuty.

  1. Podle dochovaných dokumentů ruští historici zjistili trojí založení. ↩

    Nejprve 12. 3. 1941 bylo rozhodnuto o zřízení Polárního železničního nápravněpracovního táboru (rus. Poljarnyj železnodorožnyj ispravitělno-trudovoj lager nebo zkr. Poljarnyj ž/d ITL). Měl být podřízen Hlavní správě táborů průmyslové výstavby Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promyšlennogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GLAVPROMSTROJ či GULPS NKVD SSSR) a vězni měli pracovat na stavbě přístavu a závodu v Chabarovu. Tábor však zřejmě nestačil ani vzniknout.

    25. 7. 1941 padlo totiž rozhodnutí místo něj zřídit dva nápravněpracovním táboremy podřízené Hlavní správě táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR) a určené pro zabezpečení pracovních sil jednak rovněž na stavbě Chabarovského přístavu a jednak na stavbě železniční tratě Vorkuta─Jugorskij Šar.

    Ale zřejmě ani tyto tábory nestačily vzniknout a 4. 9. 1941 bylo rozhodnuto o zřízení Zapolárního nápravněpracovního tábora a Stavby 301. Mezitím však určené práce již začali vykonávat také vězni Jugorlagu (viz).

    Porozumět všem těmto organizačním záměrům opravdu není snadné.

  2. V letech 1929─1960 bylo v různých dobách v Komijské ASSR ještě osmnáct dalších ústředně řízených táborů (táborových komplexů). ↩

    Podle místních komijských historiků bylo například jen v roce 1942 ve všech táborech na území Komijské ASSR přes 300 tisíc vězňů.

    Po rozpadu sovětského režimu se však situace příliš nezměnila a v roce 2003 bylo na stejném území dokonce čtyřicet Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF)!

  3. První kontingent tvořili vězni ze Stavby 106 s nápravněpracovním táborem (viz), původně rozmístěné v Murmanské oblasti za severním polárním kruhem na Kolském poloostrově a likvidované po útoku Německa na SSSR; asi 350 vězňů bylo propuštěno a odešlo na frontu. ↩