ZAIMANDROVLAG

ZAIMANDROVLAG (zkr. z rus. Zaimandrovskij ispravitělno trudovoj lager [ITL] neboli čes. Zaimandrovský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používané označení: Zaimandrovskoje stroitělstvo i ispravitělno-trudovoj lager (ITL).

Zřízen: 17. 10. 1940.

Zrušen: 28. 6. 1941 po útoku Německa na SSSR.

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); od 26. 2. 1941 Hlavní správě táborů průmyslové výstavby Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promyšlennogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GLAVPROMSTROJ či GULPS NKVD SSSR) a vzápětí od 14. 5. 1941 Hlavní správě táborů výstavby hutního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej po stroitělstvu predprijatij čjornoj metallurgii Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULSPČM NKVD SSSR).

Nacházel se: na severu Ruska v Murmanské oblasti na Kolském poloostrově za severním polárním kruhem.

Správa sídlila: v železniční stanici Oleňja 1.

Oficiálně udávané počty vězňů: 15. 1. 1941 74; 1. 7. 1941 1349.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba Zaimandrovského železného dolu 2.

  1. Nedaleko stejnojmenné osady (dnes součást města Oleněgorsk). ↩

  2. Ložiska železné rudy byly v lokalitě řeky Imandry a stejnojmenného jezera (tedy v „Zaimandří“) objeveny již koncem dvacátých let. Stavba železného dolu vězni Zaimandrovlagu po zakonzervování po dobu války byla obnovena až v roce 1949 pod názvem Oleněgorský železný důl; dnes součást akciové společnosti OLKON s těžbou jen v roce 2002 přes 531 miliónu tun rudy. ↩