BARNAULSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 128

BARNAULSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 128 (rus. Barnaulskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 128 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 128).

Byl zřízen v roce 1945 v jihozápadní Sibiři v Altajském kraji se sídlem v hlavním městě kraje Barnaul vzdáleném 3500 km východně od Moskvy. V táboře bylo umístěno kolemšesti tisíc japonských vojáků a internovaných příslušníků různých národností. Pět táborových oddělení bylo rozmístěno přímo v Barnaulu a jedno táborové oddělení ve vsi TROJICKOJE necelých 100 km jihovýchodně. Tábor je zmiňován také v záznamech z roku 1948; mnozí váleční zajatci z druhé světové války byli již postupně repatriováni ze Sovětského svazu zpět do zemí jejich původu a tábor byl proto zřejmě koncem tohoto roku zrušen a internovaní většinou převedeni do „normálních“ nápravněpracovních táborů. Viz rovněž KOPAJEM, ALAMBAJ, BLINOV, MOSTOSTROJ a ZMAZNĚVO.