VOSTURALLAG

VOSTURALLAG (zkr. z rus. Vostočno-Uralskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Východouralský nápravněpracovní tábor).

Zřízen: 8. 5. 1942 z dosavadních pěti táborových oddělení (Sankinského, Šaryginského, Azankovského, Turinského a Tavdského) a Sarapulského samostatného táborového střediska SEVURALLAGU (viz).

Zrušen: působil ještě 1. 1. 1960.

Byl podřízen: po vzniku Správě táborů lesního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULLP NKVD SSSR); od 4. 3. 1947 Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULLP MVD SSSR); 2. 4. 1953 převeden pod Hlavní správu nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a vzápětí 28. 1. 1954 předán Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR); 2. 8. 1954 byl však znovu vrácen Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra a z ní 13.6. 1956 opět zpátky Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra; 27. 10. 1954 byl pak předán Hlavní správě nápravněpracovních kolonií Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje Upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUITK MVD SSSR); 1. 12. 1957 byl převeden pod Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. MVD RSFSR) a konečně 5. 2. 1958 Hlavní zvláštní správě pro řízení hospodářské činnosti podniků těžby dřeva Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Glavnoje specialnoje upravlenije dlja rukovodstva chozjajstvennoj dějatělnosťju lesozagotovitělnych predprijatij Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. Glavspecles [GSL] MVD RSFSR).

Nacházel se: na středním Uralu ve Sverdlovské oblasti.

Správa sídlila: 360 km severovýchodně od Sverdlovska (dnes Jekatěrinburg) v městě Tavda na stejnojmenné řece 1.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1943 12944 2; 1. 1. 1944 9036; 1. 1. 1945 10524; 1. 1. 1946 8171; 1. 1. 1947 11390; 1. 1. 1949 19591; 1. 1. 1951 21302; 1. 1. 1952 30314; 1. 4. 1952 21010 3; 1. 1. 1953 22197 4; 15. 7. 1953 13402; 1. 1. 1954 13701; 1. 3. 1954 14492 5; 1. 1. 1955 14996; 1. 1. 1956 15418; 1. 1. 1957 16682; 1. 1. 1959 16212; 1. 1. 1960 12039.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba dřeva; splavování dřeva; dřevozpracující výroba; práce v závodě na hydrolýzu č. 11 6; zemědělské práce; úprava dřeva na výrobu lyží a výroba lyží; práce v opravnách lodí v Tavdském zimním přístavu a v Turinském zimním přístavu; práce v ústředním opravárenském závodu; práce v ústředních automobilových opravnách; výroba pražců a užitkového dříví; stavební práce; nakládka a vykládka materiálů na železnici; nábytkářská výroba; stavba kombinátu bytové výstavby; stavba silnic; cihlářská výroba; zhotovování oděvů a obuvi; hrnčířská výroba.

  1. Podle historiků z Jihouralského oddělení Ústavu dějin a archeologie Uralského oddělení Ruské akademie věd měl Vosturallag zpočátku devět táborových oddělení: v Sankinu, v Taborech, v osadě Splavnoje, v Azance, v Turinsku, v Šaryginu, v Kureněvu (dnes Kureň), u blíže nejmenovaného lomu a samostatné táborové středisko č. 6. ↩

  2. Z toho 1497 žen. ↩

    6769 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  3. Z toho 3565 žen. ↩

    4253 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  4. V průběhu roku byly v některých táborových jednotkách Vosturallagu rozmístěny také pracovní kolony nuceně pracovně nasazených (mobilizovaných) občanů SSSR německé národnosti. ↩

  5. V té době Vosturallag sestával ze třiceti táborových oddělení. ↩

    Tavdskou skupinu Vosturallagu podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných v první polovině padesátých let historiky Jakovlevem a Burcevem, tvořily především táborová oddělení Bělojar (zřejmě zkom. z Bělojarka v Tavdském okresu asi 42 km severozápadně od Tavdy), Puštin (patrně zkom. z Pustyň v Tavdském okrese několik kilometrů jižně od Tavdy), Verchňaja Tura, věznice (rus. izoljator) v Turinsku, 5. táborové oddělení se šestnácti středisky (s 1600 vězni v táborovém středisku u lesní pily v obci Azanki [zřejmě zkom. z Azanka v Tavdském okrese 35 km západně od Tavdy]) a 6. táborové oddělení se 400 vězenkyněmi v obci Pareg.

    Lokalita s názvem Pareg není však na současných mapách a v seznamech zeměpisných jmen uvedena; buď šlo o dnes zaniklou osadu nebo o jméno dané táboru vězni z důvodů, které již nelze zjistit. Možné je také pro nás nerozluštitelné zkomolení; většina pamětníků byli sice bývalí vězni, kteří se vrátili z táborů teprve v první polovině padesátých let, přesto však již tehdy mnohé jejich informace byly nepřesné nebo alespoň zkreslené, zejména když šlo o svědectví pocházející zřejmě až z druhé ruky.

  6. Dnes akciová společnost Tavdský závod na výrobu hydrolýzy (rus. Akcioněrnoje obščestvo [AO] Tavdinskij gidroliznyj zavod). ↩