VORKUTLAG

VORKUTLAG (zkr. z rus. Vorkutinskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Vorkutský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používaná označení: Vorkuto-Pečorskij ispravitělno trudovoj lager (ITL); Vorkutpečlag; Vorkutstroj.

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Vorkutalag.

Zřízen: 10. 5. 1938 vyčleněním z UCHTPEČLAGU (viz).

Zrušen: působil ještě k 1. 1. 1960; více než dvacet let fungující tábor! 1

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); 26. 2. 1941 předán Správě průmyslu paliv Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije toplivoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr.UTP NKVD SSSR) a vzápětí 2. 7. 1941 Hlavní správě táborů důlních a hutních závodů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metallurgičeskich predprijatij Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULGMP NKVD SSSR); od 24. 10. 1941 podléhal Hlavní správě táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR) a 5. 10. 1943 byl vrácen Hlavní správě táborů důlních a hutních závodů Lidového komisariátu (později Ministerstva) vnitra SSSR; potom od 2. 4. 1953 podléhal Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a od 28. 1. 1954 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR); od 7. 10. 1955 Ministerstvu vnitra Komijské autonomní sovětské socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Komi avtonomnoj sovětskoj socialističeskoj republiky nebo zkr. MVD Komi ASSR); od 31. 1. 1957 Hlavní správě nápravněpracovních kolonií Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje Upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUITK MVD SSSR) a konečně od 1. 12. 1957 Ministerstvu vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. MVD RSFSR).

Nacházel se: na severu Ruska v Archangelské oblasti na březích Bílého moře 1.

Správa sídlila: v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace) v hornické osadě (od roku 1943 město) Vorkuta 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 7. 1938 15009; 1. 10. 1938 18380 3; 1. 1. 1939 17923; 1. 1. 1940 16509; 1. 1. 1941 19080; 1. 7. 1941 27393; 1. 1. 1942 28588; 1. 1. 1943 27793 4; 1. 1. 1944 25333; 1. 1. 1945 39711; 1. 1. 1946 ; 1. 1. 1948 62525 5; 1. 1. 1950 62676; 1. 1. 1951 72940; 1. 1. 1952 41677; 1. 3. 1952 39595 6; 1. 1. 1953 36861; 1. 1. 1954 33087; 1. 1. 1955 52453; 1. 1. 1956 50515; 1. 1. 1957 49646; 1. 1. 1959 20785; 1. 1. 1960 15338.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba dolů; těžba uhlí; stavba vlečných člunů na řece Pečoře; pomocné zemědělské práce; příprava průmyslové těžby na Charbejském molybdenovém ložisku (stavba elektrického vedení vysokého napětí Vorkuta─Charbej, stavba úpravárenského závodu; stavba silnice) 7; výroba molybdenového koncentrátu Poljarno-Uralskou báňskou správou kombinátu Vorkutaugol 8; práce v uhelných dolech č. 2, č. 4, č. 5, č. 17, č. 18, č. 25, č. 26 a č. 27; práce v úpravárenském závodu dolu č. 17; stavba a údržba železničních tratí; stavba objektů Poljarno-Uralské báňské správy; bytová výstavba; silniční stavitelství; těžba dřeva; práce v dřevozpracujícím závodu; práce v cementárně; geologický průzkum; práce ve strojírenském závodě; opravárenská činnost; vrtné práce; nakládka a vykládka materiálu; zhotovování předmětů široké spotřeby; práce v sovchozech Zapadnyj, Centralnyj, Prigorodnyj 9, Zapoljarnyj, Poběda, Usinskij a v Muchtolovském sovchozu v Gorkijské oblasti; práce v opravnách lodí v zimním přístavu Kožva; pokračování stavby železniční tratě Vorkuta─Chalmer-Ju 10.

  1. Zima v oblasti trvá osm měsíců a průměrná roční teplota vzduchu je -7°C; v lednu dosahuje od -40°C mnohdy až do -60°C ↩

    V letech 1929─1960 bylo v různých dobách v Komijské ASSR devatenáct ústředně řízených táborů (táborových komplexů).* *Vorkutlag byl z nich největším; šlo vůbec o největší táborovou centrálu v SSSR. Koncem čtyřicátých let ji tvořilo přes 100 táborových jednotek (samostatných táborů různé podřízenosti a velikosti)!

    Byla to první táborová centrála, kde v roce 1943 vznikla samostatná táborová střediska pro vězně na těžkých nucených pracích (rus. katoržnyj otdělnyj lagernyj punkt nebo zkr. katoržnyj OLP).

    Direktivou Ministerstva vnitra SSSR č. 219 z 31. 8. 1946 bylo uloženo přemístit do Vorkutlagu k výkonu trestu „všechny válečné zajatce, odsouzené vojenskými senáty k těžkým nuceným pracem [do nápravněpracovního tábora] za zločiny německo-fašistických uchvatitelů na území SSSR“ i „válečné zajatce, odsouzené k těžkým nuceným pracem za jiné trestné činy“; rozkaz č. 731 z 21. 11. 1947 doplnil, že přemístěni mají být „bez ohledu na fyzický stav“.

    V roce 1948 byl Vorkutlag proto ještě rozšířen o zvláštní zónu pro válečné zajatce.

    V roce 1953 v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva vnitra SSSR č. 00576 povolit „písemný styk s příbuznými a přijímání balíčků odsouzeným válečným zajatců a internovaným, jakož i občanům jiných států odsouzeným vojenským senáty Sovětské armády v zahraničí“ bylo ve Vorkutě zřízeno doručovací středisko označené jako tábor č. 6 (rus. lager № 6).

    Podle bývalých vězňů patřilo k Vorkutlagu nejméně šedesát vězeňských hřbitovů (devět velkých a 29 malých již bylo objeveno).

    Podle místních komijských historiků bylo jen v roce 1942 ve všech táborech na území Komijské ASSR přes 300 tisíc vězňů.

    Po rozpadu sovětského režimu se však situace příliš nezměnila a v roce 2003 bylo na stejném území dokonce čtyřicet Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF)!

  2. Podle svědectví bývalých vězňů se téměř čtyři desítky hlavních táborových oddělení (základních táborů) nalézaly hned v nejbližsím okolí obce (později města) Vorkuta. ↩

    Šlo například o táborová oddělení u osady Ajačjaga a u stejnojmenné šachty; u osady Vorgašov; u osady Okťabrskaja a u stejnojmenné šachty nedaleko Vorgašova; o táborové středisko u dolu Vorkutinskaja; o tři táborová oddělení u osady Zapoljarnyj a další dvě o stejnojmenného dolu; o táborová oddělení o osady Zarečnyj (dnes součást Vorkuty) a u osady Kirpičnyj; o táborové oddělení u osady Komsomolskij a další u stejnojmenné šachty; o dvě táborová oddělení nazývaná Novyj kvartal (nedaleko osady Komsomolskij); o dvě táborová oddělení u osady Mulda; o táborové oddělení u tepelné elektrárny 2 nedaleko osady Severnyj (dodnes je zde Nápravní kolonie Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace) a u dolu Centralnyj; o táborová oddělení u osady a u dolu Juršor; o táborová oddělení u osady Promyšlennaja a rovněž u stejnojmenného dolu; o táborová oddělení u obce Cementnozavodskij a u osady Rudnik (dnes sídlištní čtvrť ve Vorkutě); o jedno táborové oddělení na okraji Vorkuty (také zde je stále Nápravní kolonie Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace) a o dalších sedm přímo na jejím území.

    Všechny tyto osady a šachty dodnes existují.

    Viz rovněž Adak a Kočmes nebo Vorkuta.

  3. 5036 vězňů odsouzených za „trockisticko-zinovjevovskou činnost“; byla to jedna pětina vězňů odsouzených s tímto odůvodněním ve všech tehdejších sovětských nápravněpracovních táborech. ↩

    Trocký, Lev (1879─1940), vl. jménem Bronštejn, Lev, byl sovětským politikem. Původně sociální demokrat a odpůrce bolševiků; přesto podporoval bolševický převrat v roce 1917 a později byl nejprve lidovým komisařem zahraničních věcí a potom lidovým komisařem obrany. Po Leninově smrti byl spolu se Zinověvem a Lvem Kameněvem členem vládnoucí trojky. V roce 1927 byl však vyloučen z komunistické strany a o dva roky později vypovězen ze Sovětského svazu. V mexickém exilu byl potom zavražděn agenty sovětské státní bezpečnosti.

    Zinověv, Grigorij (1883─1936), vl. jménem Apfelbaum, Grigorij, byl od roku 1907 členem ústředního výboru a od roku 1917 politbyra komunistické strany. V letech 1919─1926 byl předsedou Kominterny. V roce 1926 spoluzaložil s Trockým tzv. opoziční blok a v roce 1927 byl z komunistické strany vyloučen; po opětovném návratu do jejího „lůna“ byl v roce 1932 vyloučen znovu a po dalším návratu ještě jednou v roce 1934. Byl popraven.

    První zatýkání osob, obviněných z tzv. trockistické činnosti, začalo v polovině dvacátých let po odstranění Trockého od moci a trvalo až do konce třicátých let. Odsouzení trockisté byli v táborech zařazováni do nejostřejšího režimu; například ještě v roce 1948 byli zařazeni do kontingentu tehdy vznikajících zvláštních táborů (viz Běrlag pozn. 1).

  4. Z toho 1355 žen. ↩

    11527 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  5. V roce 1948 bylo jedno z táborových oddělení Vorkutlagu přeměněno na Rečlag (viz) náležející do první skupiny tehdy zřizovaných zvláštních táborů; nová táborová centrála měla plánovanou kapacitu nejprve 25000 a později 35000 vězňů. ↩

  6. Z toho 3242 žen. ↩

    22115 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  7. Charbejské molybdenové ložisko asi 100 km východně od Vorkuty v Ťumeňské oblasti bylo jediným místem průmyslové těžby rud na polárním Uralu; těžba byla však po několika letech zastavena a úpravárenský závod se zařízením byl zakonzervován a vzniklá osada je dnes neobydlená. ↩

  8. Sídlící v osadě Poljarnyj Ural. ↩

    Akciová společnost Vorkutaugol je dodnes největším těžebním podnikem v Komijské republice.

  9. O sovchozech viz Atbasarský nápravněpracovní tábor pozn. 2. ↩

    Hlavním programem sovchozu Centralnyj koncem padesátých let bylo zatravnění močálovité tundry.

    Sovchoz Prigorodnyj je dnes významným producentem zeleniny.

  10. Viz rovněž Pečorlag. ↩