VOLŽSKÝ ŽELEZNIČNÍ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR

VOLŽSKÝ ŽELEZNIČNÍ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR (rus. Volžskij železnodorožnyj ispravitělno-trudovoj lager [ITL]).

Další oficiálně používané označení: Volgolag.

Zřízen: 22. 2. 1942.

Zrušen: 27. 4. 1943 1.

Byl podřízen: Hlavní správě táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR).

Nacházel se: v Tatarské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Respublika Tatarstan v rámci Ruské federace).

Správa sídlila: v hlavním městě republiky Kazaň.

Oficiálně udávané počty vězňů: plánovaný stav 15000 2; 1. 7. 1942 5342 3; 1. 10. 1942 2457 4; 1. 1. 1943 1923; 1. 1. 1944 519.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba železniční tratě Svijažsk─Uljanovsk; práce v sovchozu Sacca a Vanzettiho 5.

  1. Po dokončení stavby železniční tratě Svijažsk─Uljanovsk. ↩

  2. První kontingent vězňů měli tvořit vězni Soroklagu (viz); zpočátku to měli být vězni uvolnění ze stavby železniční tratě Soroka─Obozerskaja a po zrušení Soroklagu všichni ostatní. Ze Soroklagu do Kazaně bylo kolem 1300 km – maličkost! ↩

  3. Z toho 284 žen. ↩

    1166 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

    Současně na stavbě pracovalo dvacet tisíc nuceně pracovně nasazených (mobilizovaných) občanů SSSR německé národnosti.

  4. K 1. 8. 1942 spolu s 23237 nuceně pracovně nasazenými (mobilizovanými) občany SSSR německé národnosti. ↩

  5. Po zrušení táboru byl sovchoz předán Široklagu (viz). ↩

    O sovchozech viz Atbasarský nápravněpracovní tábor pozn. 2.