VOLŽSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 265

VOLŽSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 265 (rus. Volžskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 265 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 265).

Byl zřízen 9. 8. 1944 ve středním Povolží na jihu Marijské autonomní sovětská socialistické republiky (dnes Marijská republika v rámci Ruské federace; mar. Republika Marij El 1) devadesát kilometrů od hlavního města republiky Joškar-Ola (dnes mar. Ëškar-Ola) na levém břehu Volhy v městě Volžsk (mar. Volgsk). Kontingent tvořili zajatí němečtí vojáci a příslušníci dalších armád bojujících po boku Německa se Sovětským svazem a mezi internovanými především nuceně pracovně nasazení (mobilizovaní) občané SSSR německé národnosti a Poláci odvlečení z východních polských území anektovaných Sovětským svazem. V táboře byli také ojedinělí finští zajatci ještě z doby finsko-sovětské války koncem roku 1939 a v prvních měsících roku 1940 2. Všichni pracovali v místním papírenském kombinátu 3. V prvních měsících byla v táboře značná úmrtnost: v lednu 1945 zemřelo 46 zajatců a internovaných a během prvních dvaceti dnů února dalších 47. Počátkem roku 1948 bylo 645 zajatců a internovaných repatriována do svých zemí a 1834 převedeno do „normálních“ sovětských nápravněpracovních táborů. Vzápětí nato byl tábor rozkazem ze 7. května 1948 zrušen 4.

  1. Rovněž Republika Mari El. ↩

  2. Podle dochovaných dokumentů bylo v listopadu 1944 v táboře 1662 zajatců a internovaných a tvořilo ho sedmnáct baráků-zemljanek, kuchyně, lázeň, dezinfekční komora, dva záchody (latríny), stacionář a ambulatorium s vlastní kuchyní a vlastní latrínou, barák vojenské posádky a strážnice. ↩

  3. Dnes akciová společnost Marijská celulózka a papírna (rus. Otkrytoje akcioněrnoje obščestvo [OAO] Marijskij celjulozno-bumažnyj kombinat). ↩

    Ve Státním archivu Marijské republiky je dochován tento dokument:

    Závazky pracovníků Správy tábora válečných zajatců Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 265, přijaté v souvislosti s projednáním novoročního hlášení pracujících Marijské ASSR Nejvyššímu veliteli maršálovi Sovětského svazu J. V. Stalinovi.

    28. prosince 1944.

    1) Dosáhnout maximálně efektivního využití kontingentu válečných zajatců ve výrobě Marbumkombinátu se současným zachováním fyzického stavu těchto.

    2) V průběhu měsíce ledna 1945 dosáhnout dokončení zařizování tábora a vzornou organizaci vnitřního režimu.

    3) Vykonávat službu bez jediného narušení.

    4) Vzorně připravit velitelské školení dosažením hodnocení v politické a bojové přípravě pouze na výborně a dobře.

    Velitel tábora č. 265 Lidového komisariátu vnitra SSSR gardový podplukovník Semjonov.

    Sekretář stranické organizace kapitán státní bezpečnosti Livanov.

    Přel. z ruš.

  4. Hned v roce 1944 byl zřízen táborový hřbitov; po zrušení tábora byl však zapomenut a teprve později částečně obnoven. ↩