VLADPERPUNKT

VLADPERPUNKT (zkr. z rus. Vladivostokskij peresylnyj punkt Dalstroja neboli čes. Vladivostocké rozřaďovací středisko [tranzitka] Dalstroje).

Další oficiálně používané označení: Vladivostokskij rajon 1.

Zřízen: před 1. 1. 1940 2.

Zrušen: v roce 1942.

Byl podřízen: Hlavní správě výstavby Dalekého severu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije stroitělstva Dalněgo severa Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUSDS či Dalstroj) 3.

Nacházel se: na Dálném východě v Primorském (někdy čes. Přímořský) kraji.

Správa sídlila: patrně v městě Vladivostok 4.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1940 10386; 1. 1. 1941 8935; 1. 7. 1941 18404; 31. 12. 1941 6587.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: ruští historici nezjistili.

  1. Čes. Vladivostocký rajon. Rajon byl vyšší řídící mezičlánek ve vnitřním uspořádání sovětských táborů, vzniklý zřejmě v důsledku potřeby sladit (propojit) jejich strukturu s činností specializovaných výrobních správ a dalších penitenciárních institutů, zabezpečujících vězeňskou nebo nucenou pracovní sílu pro aktuální potřeby sovětského národního hospodářství nebo jednotlivých regionů země. ↩

  2. Ruští historici zaznamenali svědectví bývalých vězňů o tom, že rozřaďovací středisko pro vězně putující do magadanských táborů fungovalo v železniční stanici Vtoraja Rečka u Vladivostoku (dnes jeho součást) již dávno před rokem 1940; v dochovaných dokumentech bylo však poprvé zmíněno 1. 1. 1940. ↩

  3. O Dalstroji viz Sevvostlag pozn. 3. ↩

  4. V dochovaných dokumentech není žádná zmínka o umístění střediska; ruští historici však z názvu a svědectví bývalých vězňů usuzují, že to byl Vladivostok. ↩

    V roce 1992 byl ve městě odhalen památník obětem represí.

    Podle místních pamětníků na místě rozřaďovacího střediska byla později zřízena základna válečného loďstva Moloďožnaja. V roce 2002 byla základna zrušena a na jejím místě byly postaveny domy pro důstojníky a rezervisty Tichooceánského loďstva a při bourání bývalé ošetřovny byla nalezena skrýš, zbudovaná zřejmě před více než půllstoletím vězni, chystajícími se na útěk ze střediska. Ve skrýši byla pistole a kovový truhlík na náboje se 60 balíčky sucharů.

    Podle vladivostockého vydání Týdeníku Novosti (rus. Ježenědělnik NOVOST) z 10. 9. 2002 než přijeli pracovníci Federální služby bezpečnosti a muzejní pracovníci, vojáci ze stavební čety téměř všechny suchary - s chutí snědli. Do Primorského muzea Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF) se podařilo zachránit už jen jediný historický balíček.