VLADIVOSTOCKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 13

VLADIVOSTOCKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 13 (rus. Vladivostockij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 13 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 13).

Byl zřízen koncem roku 1945 a nacházel se na Dálném východě v Primorském (někdy čes. Přímořský) kraji na březích Japonského moře v lokalitě přístavu Vladivostok. Byli v něm umístěni především zajatí japonští vojáci a internovaní občané z Mandžuska a Koreje. Měl asi desítku táborových oddělení a zajatci a internovaní pracovali většinou v kolchozech a sovchozech nebo průmyslových závodech 1. Koncem čtyřicátých let procházeli zdejším táborem všichni Japonci repatriovaní zpět do Japonska nebo Koreje. Součástí tábora byla také zvláštní nemocnice č. 1074 (rus. specialnyj gospital № 1074 nebo zkr. specgospital № 1074).

  1. Viz rovněž Askold. ↩

    Kolchoz (zkr. z rus. kollektivnoje chozjajstvo) byla forma družstevního podnikání ve druhé polovině dvacátých let násilně zavedená v sovětském zemědělství (odtud rus. kollektivizacija neboli čes. kolektivizace). Od československé formy jednotných zemědělských družstev se však lišila vlastnickými vztahy k obdělávané půdě, která nebyla družstevním majetkem, ale všelidovým vlastnictvím a kolchozníkům byla pouze svěřena.

    Sovchozy (zkr. z rus. sovětskoje chozjajstvo neboli čes. sovětské hospodářství) byly státní podniky zemědělské nebo živočišné výroby v SSSR. Rovněž v Československu po komunistickém puči 1948 byly obdobně zřizovány státní statky.

    Do tábora patřilo také jedno z mnoha vstupních kontrolních středisek (vol. z rus. sborno-propusknoj punkt nebo zkr. SPP) pro bývalé příslušníky Rudé armády, vracející se z německého zajetí, a sovětské občany, kteří byli v prvních letech druhé světové války v době okupace západních území Sovětského svazu německou armádou odvlečeni na práci do Německa; většině repatriantů nebyl totiž umožněn návrat domů a byli jako „nespolehliví“ umístěni buď do táborů válečných zajatců a internovaných (často vedle svých bývalých nepřátel) nebo rovnou do nápravněpracovních táborů.