VLADIMÍRSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 190

VLADIMÍRSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 190 (rus. Vladimirskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 190 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 190).

Je zmíněn již v dochovaných seznamech z 1. 11. 1944 s dislokací v centru evropské části Ruska 190 km východně od Moskvy ve Vladimírské oblasti v starobylém městě Vladimíru. Byli v něm soustředěni především němečtí zajatci a příslušníci rumunské armády bojující po boku Německa proti Sovětskému svazu. V roce 1946 se v jeho táborových odděleních nalézalo více než jedenáct tisíc zajatých Němců. Tábor byl uveden rovněž ve výkazech z 1. 1. 1949. Ještě v roce 1953 bylo však ve Vladimirské zvláštní věznici (rus. Vladimirovskaja osobaja ťurma) v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva vnitra SSSR č. 00576 povolit „písemný styk s příbuznými a přijímání balíčků odsouzeným válečným zajatců a internovaným, jakož i občanům jiných států odsouzeným [do nápravněpracovního tábora] vojenskými senáty Sovětské armády v zahraničí“ zřízeno doručovací středisko označené jako p. schr. 5110/49 (rus. p/ja № 5110/49) nebo p. schr. 5120/49 (rus. p/ja № 5120/49).