VJATLAG

VJATLAG (zkr. z rus. Vjatskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Vjatský nápravněpracovní tábor).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Kirovlag.

Zřízen: 5. 2. 1938.

Zrušen: působil ještě 1. 1. 1960; více než dvacet let fungující tábor! 1.

Byl podřízen: do 26. 2. 1941 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR) a potom Správě táborů lesního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULLP NKVD SSSR); od 4. 3. 1947 Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULLP MVD SSSR); 2. 4. 1953 převeden pod Hlavní správu nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a vzápětí 28. 1. 1954 předán Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR); 2. 8. 1954 byl však znovu vrácen Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra; 14. 11. 1955 byl převeden pod Správu nápravněpracovních táborů a kolonií Správy Ministerstva vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky v Kirovské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Ministěrstva vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky po Kirovskoj oblasti nebo zkr. UITLK UMVD RSFSR po Kirovskoj obl.), 31. 1. 1957 byl předán Hlavní správě nápravněpracovních kolonií Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUITK MVD SSSR); 1. 12. 1957 se znovu vrátil pod Ministerstva vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky a konečně 5. 2. 1958 byl podřízen Hlavní zvláštní správě pro řízení hospodářské činnosti podniků těžby dřeva Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Glavnoje specialnoje upravlenije dlja rukovodstva chozjajstvennoj dějatělnosťju lesozagotovitělnych predprijatij Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. Glavspecles [GSL] MVD RSFSR).

Nacházel se: ve středu Ruska na severovýchodě Kirovské oblasti.

Správa sídlila: v Kajském (dnes Verchněkamskij) okresu v obci Rudničnyj; velitelství sídlilo zpočátku v osadě Volosnica a později v osadě Lesnoje 1.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 4. 1938 11855; 1. 10. 1938 12553 2; 1. 1. 1939 16854; 1. 1. 1940 19984; 1. 1. 1941 15878; 1. 7. 1941 16732; 1. 1. 1942 28643; 1. 1. 1943 16492 3; 1. 1. 1944 11979; 1. 1. 1945 13220; 1. 1. 1946 11655; 1. 1. 1948 24922; 1. 1. 1950 28228; 1. 1. 1952 29761; 1. 4. 1952 35218 4; 1. 1. 1953 31410; 15. 7. 1953 21262; 1. 1. 1954 22215; 1. 1. 1955 22454; 1. 1. 1956 22447; 1. 1. 1957 23356; 1. 1. 1959 23614; 1. 1. 1960 18211.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba dřeva 5; stavba celulózky zjednodušeného typu 6; dřevovýroba; výroba pražců; nábytkářská výroba; zhotovování oděvů a obuvi; výroba hudebních nástrojů (sic!); stavba železničních odboček pro svoz dřeva; údržba železničních tratí; práce v lesním závodu; práce v cihelně; práce ve strojírenských a železničních opravnách; zhotovování předmětů široké spotřeby; stavba kombinátu bytové výstavby; stavba silnic.

  1. Název tábora byl odvozen zřejmě od tradičního historického pojmenování kraje, který až do počátku třicátých let byl součástí Vjatské gubernie, nebo podle řeky Vjatky, protékající jen několik desítek kilometrů západně od hlavních míst rozmístění táborových jednotek. ↩

    První tábor byl vybudován samotnými vězni v močálovité neprostupné tajze několik set kilometrů severně od Kirova a v následujících letech vzniklo několik desítek dalších táborových jednotek různě rozmístěných především kolem budovaných železničních odboček pro svoz dřeva.

    Například v průběhu roku 1944 tvořilo Vjatlag sedm samostatných táborových středisek a oddělení těžby dřeva (rus. lesozagotovitělnoje otdělenije nebo zkr. LZO) rozdělených do 22 táborů; mezi těmito tábory byly dva sovchozy, deset samostatných táborových podstředisek a deset detašovaných táborů (volně čes. z rus. komandirovka).

    O sovchozech viz Atbasarský nápravněpracovní tábor pozn. 2.

    V roce 1947 tvořilo Vjatlag patnáct samostatných táborových středisek, pět „obyčejných“ táborových středisek a šest detašovaných táborů (volně čes. z rus. komandirovka); představovalo to 26 táborových jednotek.

    Podle některých ruských historiků existovaly v letech 1938-1950 tyto tábory Vjatlagu:

    1. samostatné táborové středisko přímo v Rudničném (do roku 1945 tzv. Velitelské středisko; rus. Komendantskij); dnes je osada poloopuštěná a zůstaly pouze zbytky některých táborových staveb; kolem osady jsou však tři Nápravní kolonie Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace označované jako OR-216/3 (zkr. OR je z rus. obščij režim neboli čes. všeobecný režim) a K-231/2-5 (se zvláštním a zostřeným režimem) a K-231/16 (se zpstřeným režimem);

    2. táborové středisko bylo v lokalitě železniční stanice Sorda; vězni pracovali v řemeslnických dílnách a vyráběli drobné spotřební zboží; dnes stanice patří kolonii označované jako Zařízení K-231-08 (rus. Učrežděnije K-231/7-21) a v osadě je kolonie K-231/7-28;

    3. samostatné táborové středisko v lokalitě osady Malyj Sozim; vězni těžili dřevo;

    4. táborové středisko s ústřední ošetřovnou (rus. sangorodok) v osadě Polevoj-2;

    5. samostatné táborové středisko s lesním závodem a kolonií zaměstnanců tábora (vol. čes. z rus. socgorodok) v železniční stanici Lesnaja (po roce 1945 tzv. Velitelské středisko); vězni těžili dřevo; z kolonie zaměstnanců tábora vznikla osada Lesnoj, která je dnes již poloopuštěná a pouze v ní sídlí správa Nápravní kolonie Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace označované jako Zařízení K-231-08 (rus. Učrežděnije K-231-08);

    6. samostatné táborové středisko v osadě Brusničnyj; vězni těžilidřevo; až do konce devadesátých let byla zde sídlila kolonie K-231/6 a dnes je osada opuštěná a většina bývalých táborových baráků byla spálena;

    7. táborové středisko v osadě Jagodnyj; vězni pracovali v řemeslnických dílnách a vyráběli drobné spotřební zboží; dnes je v této osadě kolonie Zařízení K-231-08 (osada je šestou stanicí místní táborové železnice spravované Zařízením K-231-08 a proto je někdy nazývána Šestka neboli rus. Šesťorka);

    8. táborové středisko bylo v osadě Zarečnyj (na severovýchodním okraji pozdější osady Lesnoj) a vězni pracovali v řemeslnických dílnách a vyráběli drobné spotřební zboží; dnes je v této osadě kolonie K-231/2-17;

    9. samostatné táborové středisko bylo v lokalitě železniční stanice Muris (do konce čtyřicátých let); vězni těžili dřevo;

    10. samostatné táborové středisko v lokalitě železniční stanice Fosforitnaja (do roku 1943);

    11. táborové středisko bylo u železniční stanice Verchněkamskaja; dnes stanice patří Zařízení K-231-08;

    12. samostatné táborové středisko u železniční odbočky č. 15 v lokalitě železniční stanice Ima (do roku 1951); vězni těžilidřevo;

    13. samostatné táborové středisko u železniční stanice Razdělnaja; vězni těžilidřevo; dnes stanice patří Zařízení K-231-08;

    14. táborové středisko rovněž u železniční stanice Razdělnaja;

    15. samostatné táborové středisko bylo přímo u železniční stanice Ima; vězni těžilidřevo;

    16. samostatné táborové středisko s nemocnicí bylo v lokalitě železniční stanice Razdělnaja u Gidajevské železniční odbočky (do roku 1963) a vězni těžilidřevo; dnes je v  osadě Gidajevo kolonie K-231/05

    17. samostatné táborové středisko bylo v lokalitě železniční stanice Ima u železniční odbočky Berjozovka; vězni těžilidřevo;

    18. samostatné táborové oddělení bylo v lokalitě železniční stanice Brusničnaja u železniční odbočky č. 7 (do začátku padesátých let); dnes stanice patří Zařízení K-231-08;

    19. táborové oddělení v osadě Sosnovka-1;

    30. táborové oddělení v obci Nižnij Turuňju již v Kojgorodském okresu v Komijské autonomní sovětské socialistické republiky (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace);.dnes jsou v osadě dvě kolonie Zařízení K-231-08 a posádky Vnitřního vojska Ministerstva vnitra SSSR (osada je někdy nazývána Třicítka neboli rus. Tridcatka); o vnitřních vojscích viz Bělozerské táborové oddělení pozn. 2;

    zemědělské táborové středisko (rus. selskochozjajstvennyj lagernyj punkt nebo zkr. selchozlagpunkt) č. 1 v osadě Polevoj-1 nedaleko železniční stanice Lesnaja (zemědělská půda o rozloze 119 ha); dnes je v osadě Polevoj kolonie K-231/16;

    zemědělské táborové středisko č. 2. v osadě Starcevo (zemědělská půda o rozloze 169 ha); dnes je v této osadě kolonie K-231/2

    zemědělské táborové středisko č. 3 v železniční stanici Kama (zemědělská půda o rozloze 353 ha); viz Třetí zemědělské hospodářství;

    zemědělské táborové středisko č. 4. v železniční stanici Falenki (zemědělská půda o rozloze 967 ha) a

    zemědělské táborové středisko Zujevka ve vesnici Muchino.

    Za druhé světové války byli v 15. samostatném táborovém středisku, 17. samostatném táborovém středisku a 20. samostatném táborovém středisku (každé tvořili 15-20 baráků) umístěni nuceně pracovně mobilizovaní Povolžští Němci.

    Ještě v roce 2003 bylo na místě bývalého Vjatlagu téměř deset táborů Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF); často jsou stále ve stejných lokalitách.

  2. 6865 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 2642 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  3. Z toho 2800 žen. ↩

    9051 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  4. Z toho 5411 žen. ↩

    6415 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  5. V roce 1938 bylo Vjatlagu uloženo vytěžit a dodat 1 800 000 plnometrů dřeva. V roce 1939 to bylo již 2 230 000 plnometrů dřeva. ↩

  6. Zřejmě „zvláštní stavba strategického objektu č. 4 Lidového komisariátu vnitra SSSR“ (rus. osoboje stroitělstvo stratěgičeskogo objekta № 4 Narodnogo komissariata vnutrennich děl [NKVD] SSSR); dnešní akciová společnost Kajská celulózka (rus. Kajskij celjuloznyj zavod nebo zkr. KCZ) v Sozimském. ↩