VILNIUSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 195

VILNIUSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 195 (rus. Vilňuskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 195 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 195).

Je uveden v dochovaných výkazech z 1. 11. 1944 s dislokací na jihovýchodě Litevské sovětské socialistické republice (od roku 1990 samostatná Litevská republika; lit. Leituvös Respublika) v tehdy znovu hlavním městě Vilniusu 1. Šlo o tábor určený zřejmě především pro Němce z území někdejšího východního Pruska a pro internované místní litevské obyvatele. Zpočátku byli v táboře také příslušníci bývalé polské Zemské armády 2. Tábor je zmiňován ještě ve výkazech z 1. 1. 1949.

  1. V době mezi první a druhou světovou válkou byl Vilnijus součástí Polska; byl vrácen do Litvy po její anexi Sovětským svazem v roce 1939 a stal se hlavním městem Litevské sovětské socialistické republiky. Po útoku Německa na Sovětský svaz byl okupován německou armádou. ↩

  2. O Zemské armádě viz Sanokský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 194 pozn. 2. ↩

    V roce 1944 se Zemská armáda snažila obnovit svrchovanost Polska nad Vilniusem a zabránit opětnému připojení města k Litvě okupované Sovětským svazem; byla však poražena a většina jejích příslušníků zajata a internována.