VERCHNĚ-URALSK

VERCHNĚ-URALSK.

Takto označují pamětníci tábory podél horního toku řeky Ural na jižním Uralu na jihovýchodě Čeljabinské oblasti ve Verchně-Uralském (dnes Verchněuralskij) okresu. Dodávaly pracovní sílu pro manganové rudné doly a šlo zřejmě o táborové oddělení MAGNITOGORSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 257 (viz). Kromě toho byla ve Verchně-Uralsku již v devatenáctém století proslulá věznice přestavěná ze staré pevnosti, za bolševického režimu samozřejmě dál fungující jako Verchněuralská ústřední (později zvláštní) věznice (rus. Verchněuralskaja centralnaja [osobaja] ťurma nebo zkr. Verchněuralskij central), určená především pro politické vězně 1. V roce 1953 v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva vnitra SSSR č. 00576 povolit „písemný styk s příbuznými a přijímání balíčků odsouzeným válečným zajatců a internovaným, jakož i občanům jiných států odsouzeným [do nápravněpracovního tábora] vojenskými senáty Sovětské armády v zahraničí“ bylo v Omsku zřízeno doručovací středisko označené jako Verchněuralská zvláštní věznice p. schr. 5110/50 nebo 5120/50 (rus. Verchněuralskaja osobaja ťurma p/ja № 5110/50; 5120/50).

Jednotná hlavní politická správa SSSR (rus. Objediněnnoje glavnoje političeskoje upravlenije SSSR) byla do roku 1934 předchůdkyní všesvazového Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR).

  1. Ve dvacátých a třicátých letech izolátor zvláštního určení Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. izoljator osobogo naznačenija Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. i. o. n. OGPU SSSR); později bylo všeobecně používáno zkratkové označení politizolátor (rus. politizoljator). ↩