VEGERAKŠA
VEGERAKŠA (z fin. vegeraksa neboli čes. sídlo čarodějnic).
Pouze takto označují někteří pamětníci tábor 5. oddělení SOLOVECKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR (viz) ve stejnojmenné osadě na severu Ruska v Karelské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus) na POPOVĚ OSTROVĚ (viz) v ústí řeky Kem do Oněžského zálivu Bílého moře. Podle svědectví, které v březnu 1932 získala polská pohraniční stráž (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP) od Poláků, propuštěných ze sovětských táborů výměnou za občany SSSR, vězněné v Polsku, sídlilo však ve zdejší osadě také 2. oddělení s pěti detašovanými tábory (volně z rus. komandirovka): na severním polárním kruhu v Kandalakšské zálivu na břehu Rugozerské zátoky v přístavu POJAKONDA (fin. Pohjakonda), v lokalitě vesnice VOŇGA nedaleko ústí stejnojmenné řeky do Bílého moře severně od Kemi, na jihu u železniční stanice Soroka 1 v osadě RAŠČNOVOLOKA (kde vězni pracovali v místní konzervárně) a další nedaleké železniční stanice SOSNOVEC a v osadě SĚMICHA 2. Šestý tábor s dvěma tisíci vězni sídlil údajně přímo v osadě Vegerakša a vězni pracovali především v obuvnických a krejčovských dílnách. V letech 1945-1948 byla ve v osadě rozmístěna také zvláštní nemocnice č. č. 1755 (rus. specialnyj gospital № 1755 nebo zkr. specgospital № 1755) pro válečné zajatce a internované a současně poskytující léčebnou péči příslušníkům Rudé armády a vojsk Lidového komissariáru vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrenich děl [NKVD] SSSR).