USŤVYMLAG

USŤVYMLAG (zkr. z rus. Usťvymskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Usťvymský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používané označení: Usť-Vymskij ispravitělno-trudovoj lager (ITL).

Zřízen: 16. 8. 1937 v rámci likvidace UCHTPEČLAGU (viz).

Zrušen: působil ještě 1. 1. 1960; další více než dvacet let fungující tábor!

Byl podřízen: do 26. 2. 1941 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR) a potom Správě táborů lesního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULLP NKVD SSSR); od 4. 3. 1947 Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULLP MVD SSSR); 2. 4. 1953 převeden pod Hlavní správu nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a vzápětí 28. 1. 1954 předán Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR); 2. 8. 1954 byl však znovu vrácen Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra a z ní 2. 8. 1955 Ministerstvu vnitra Komijské autonomní sovětské socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Komi ASSR); 31. 7. 1957 byl pak předán Hlavní správě nápravněpracovních kolonií Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje Upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUITK MVD SSSR); 1. 12. 1957 byl převeden pod Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. MVD RSFSR) a konečně 5. 2. 1958 Hlavní zvláštní správě pro řízení hospodářské činnosti podniků těžby dřeva Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Glavnoje specialnoje upravlenije dlja rukovodstva chozjajstvennoj dějatělnosťju lesozagotovitělnych predprijatij Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. Glavspecles [GSL] MVD RSFSR).

Nacházel se: na severu Ruska v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace) 1.

Správa sídlila: v Usťvymském (později Železnodorožnyj a dnes Kňažpogostskij) okresu v obci Vožajel 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 4. 1938 5222; 1. 10. 1938 9518 3; 1. 1. 1939 11974; 1. 1. 1940 10928; 1. 1. 1941 14056; 1. 7. 1941 24183; 1. 1. 1942 21953; 1. 1. 1943 24245 4; 1. 1. 1944 13615; 1. 1. 1945 15338; 1. 1. 1946 12357; 1. 1. 1948 20703; 1. 1. 1949 20376; 1. 1. 1950 19893; 1. 1. 1952 21862; 1. 3. 1952 21796 5; 1. 1. 1953 23632; 1. 8. 1953 15254; 1. 1. 1954 17863; 1. 1. 1955 19591; 1. 1. 1956 19993; 1. 1. 1957 21483; 1. 1. 1959 20108; 1. 1. 1960 17901.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba dřeva; dodávka dříví pro Pečorskou uhelnou pánev; úprava dřeva na výrobu lyží a výroba lyží; dřevozpracující výroba; výroba pražců; nábytkářská výroba; výroba obuvi a oděvů; zemědělské práce; hrčířská výroba; práce v opravnách lodí v Kňažpogostském zimním přístavu; stavba skladových prostorů v železniční stanici Ropče; splavování a nakládka a vykládka dřeva; stavba podniku bytové výstavby; práce ve strojírenských dílnách a automobilových opravnách; stavba silnic; cihlářská výroba.

  1. Podle Algirdase Šerenase (lit. Algirdas Serenas; viz Intalag pozn. 2) byly tábory Usťvymlagu rozmístěny ve čtyřech okresech. ↩

    Zpočátku komplex sestával z dvanácti táborových úseků (rus.lagernyj učastok; ve vnitřním uspořádání ústředně řízených sovětských táborů občas používané patrně o přechodné označení vyčleněného tábora) a více než šedesáti táborových středisek; tato střediska se dál dělila na řadu detašovaných táborů (volně čes. z rus. komandirovka) a detašovaných pracovišť (volně čes. z rus. podkomandirovka).

    Na přelomu čtyřicátých a padesátých let měl Usťvymlag 25 samostatných táborových středisek a oddělení. Nejznámější byly 1. táborové oddělení (3000 vězňů), 12. táborové oddělení (3200 vězňů), 18. samostatné táborové středisko (2100 vězňů) a 20. táborové oddělení v obci Železnodorožnyj (2650 vězňů)..

  2. Táborová jednotka Usťvymlagu rozmístěná přímo ve Vožajelu byla známa jako Vožajellag. ↩

    Na místě dnes již rozbořené budovy bývalé správy byl v roce 2000 zbudován pomník vězňům.

  3. 5133 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 1895 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  4. Z toho 2104 žen. ↩

    15522 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  5. Z toho 3480 žen. ↩

    5846 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.