ULAN-UDSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 30

ULAN-UDSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 30 (rus. Ulan-Udenskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 30 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 30).

Byl zřízen koncem roku 1945 a nacházel se v  jižní části východní Sibiře v Zabajkalí v Burjat-Mongolské autonomní sovětské socialistické republiky (od roku 1958 Burjatská autonomní sovětská socialistická republika a dnes Burjatská republika [rus. Respublika Burjatija; bur. Burjaadaj Respublika] v rámci Ruské federace) se správou na okraji hlavního města republiky Ulan-Ude. Několik táborových oddělení se zajatými japonskými vojáky a internovanými Poláky a příslušníky dalších národů bylo rozmístěno přímo v Ulan-Ude na různých stavbách nebo v průmyslových podnicích. Větší část kontingentu byla však zaměstnána těžbou dřeva. V únoru 1946 bylo pět táborových oddělení převedeno do BURJAT-MONGOLSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 30 (viz). Tábor je zmiňován také v záznamech z roku 1948. Mnozí váleční zajatci z druhé světové války byli tehdy již postupně repatriováni ze Sovětského svazu zpět do zemí svého původu a tábor byl patrně téhož roku zrušen a internovaní většinou převedeni do „normálních“ nápravněpracovních táborů. Viz rovněž ULAN-UDE.