UCHTIŽEMLAG

UCHTIŽEMLAG (zkr. z rus. Uchto-Ižemskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Uchto-Ižemský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používaná označení: Uchtoižemskij ispravitělno-trudovoj lager (ITL); Uchtoižemlag.

Ve vzpomínkách některých pamětníků také nazývaný: Uchtižlag nebo Uchtimžlag.

Zřízen: 10. 5. 1938 vyčleněním ze zrušeného UCHTPEČLAGU (viz).

Zrušen: 18. 5. 1955 předáním táborových jednotek PEČORLAGU (viz).

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); 26. 2. 1941 předán Správě průmyslu paliv Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije toplivoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr.UTP NKVD SSSR) a vzápětí 2. 7. 1941 Hlavní správě táborů důlních a hutních závodů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metallurgičeskich predprijatij Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULGMP NKVD SSSR); od 24. 10. 1941 podléhal Hlavní správě táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR) a 5. 10. 1943 byl vrácen Hlavní správě táborů důlních a hutních závodů Lidového komisariátu (později Ministerstva) vnitra SSSR; potom od 2. 4. 1953 podléhal Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a konečně od 28. 1. 1954 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR).

Nacházel se: na severu Ruska v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace).

Správa sídlila: na břehu řeky Uchty zpočátku v osadě Čibju; v roce 1943 se Čibju stalo městem a bylo pojmenováno také Uchta 1.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 7. 1938 30453; 1. 10. 1938 28890 2; 1. 1. 1939 27006; 1. 1. 1940 19493; 1. 1. 1941 23214; 1. 7. 1941 39087; 1. 1. 1942 25331; 1. 1. 1943 22827 3; 1. 1. 1944 15304; 1. 1. 1945 12896; 1. 1. 1946 11014; 1. 1. 1947 24651; 1. 1. 1948 34072; 1. 1. 1949 35625; 1. 1. 1950 37180; 1. 1. 1951 34546; 1. 1. 1952 33544; 1. 5. 1952 32188 4; 1. 1. 1953 30275; 15. 7. 1953 17398; 1. 1. 1954 16680; 1. 12. 1954 9665.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: průzkum ropných ložisek a těžba ropy; těžba asfaltových živic; stavba sazovny a plynovodu Krutaja─Uchta 5; kompletace těžebních zařízení na ložisku zemního plynu Krutaja (doplnění provozních vrtů) 6; těžba a úprava radioaktivní vody; geologický průzkum; stavba Uchtského závodu Něftěgaz; stavba ropovodu Vojvož ─Uchta 7; stavba podzemních nádrží na topný olej o obsahu 100 tisíc m3; stavba zařízení na výrobu asfaltu pro silniční povrchy; stavba Uchtského speciálního závodu; výroba N-9 z odpadu zpracované rudy A-9 8; práce ve zvláštní projekční kanceláři v rámci 4. Zvláštního oddělení Ministerstva vnitra SSSR při Uchtském kombinátu (rus. 4-j Specialnyj otděl Ministěrstva vnutrennich děl SSSR pri Uchtinskom kombinatě nebo zkr. 4-yj Specotděl MVD SSSR pri Uchtinskom komb.) 9; stavební činnost v Uchtě; stavební činnost na železniční stanici 4. těžební závod (rus. 4-j Promysel) 10; stavební činnost v osadách Vetlosjan, Asfaltitovyj Rudnik, Sosnovka, Vojvož, Dorožnyj, Ozernyj a Krutaja a v sovchozu Uchta 11; práce v cihelnách v Kruté a Ozerném; práce v závodě na výrobu stavebních hmot v osadě Dežněvova 12; práce v sazovně v Sosnovce; práce v lesních závodech ve Vojvoži a v Ozerném; práce v Uchtských strojírnách; založení kamenolomu v lokalitě Sosnovky a hliniště nedaleko osady Dorožnyj; stavba a údržba silnic; práce ve strojírenských opravnách; práce v dopravním závodu; zemědělské práce v sovchozech Uchta a Seďju 13; nakládka a vykládka materiálu; práce v opravnách lodí v zimním přístavu Kožva na severu u Pečory; stavba dětské kolonie v Uchtě; práce pro Uchtský kombinát a pro Správu podnikového zásobování Glavněftěursa Ministerstva ropného zpracovatelského průmyslu (rus. Upravlenije rabočego snabženija Glavněftěursa Ministěrstva něftěpererabatyvašuščej promyšlennosti [MNP] SSSR); práce v podniku p. schr. 3179 organizace p. schr. 979 Ministerstva středního strojírenství SSSR (rus. predprijatije p/ja 3179 organizaciji p/ja 979 Ministěrstva sredněgo mašinostrojenija [MSM] SSSR) 14; práce v Uchtské cihelně trustu Kotlasbumstroj Ministerstva dřevařského a papírenského průmyslu SSSR (rus. Ministěrstvo lesnoj i bumažnoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. Minlesbumprom [MLBP] SSSR).

  1. Podle svědectví pamětníků Uchtižemlag tvořilo 24 samostatnými táborových středisek. Podle Algirdase Šerenase (lit. Algirdas Serenas; viz Intalag pozn. 2) největší byla středisko č. 1 v Uchtě (s vězni pracujícími na stavbě a rekonstrukci závodu na zpracování ropy), č. 3 v Uchtě (s vězni pracujícími na 2. těžebním závodu [rus. 2-j něftěpromysel]), č. 4 (s vězni pracujícími v naftovém závodu č. 1 v osadě Jarega), č. 5 v obci Lekkemu (s vězni pracujícími v asfaltovém dolu), č. 10 v osadě Vodnyj (těžba a zpracování radioaktivní vody), č. 11 (s vězni pracujícími na stavbě silnice Čibju-Krutaja) a č. 6 ve vesnici Krutaja (s vězni pracujícími na stavbě závodu na zpracování zemního plynu). Viz rovněž Adzvavom. ↩

    Podle současných uchtských historiků došlo v roce 1950 k likvidaci některých táborů rozmístěných přímo v Uchtě a lokality dostaly „civilní“ jména: místo, kde dosud bylo samostatné táborové středisko č. 1 dostalo jméno osada Sosnogorskij, samostatné táborové středisko č. 3 (býv. 2. těžební závod) jméno Kuratovova osada (rus. posjolok imeni Kuratova) samostatné táborové středisko č. 13 jméno Děžněvova osada (rus. posjolok imeni Děžněva; někdy zkom. Děněževo), samostatné táborové středisko č. 14 jméno osada Balaklavinskij, samostatné táborové středisko č. 23 jméno osada Ozernyj, z místa, kde byla cihelna provozovaná Sevžerdorlagem (viz) se stala osada Podgornyj a z místa, kde byla věznice č. 2 se stala osada Zabolotnyj. Všechny tyto lokality jsou stále součástí Uchty.

    Na hřbitově v Děžněvově osadě byl na paměť obětí bývalého tábora zbudován v roce 1994 kříž s pamětní deskou a obdobný kříž s deskou byly v roce 1995 odhaleny v Zabolotném.

    Název tábora ruští historici nevysvětlují; zdá se však, že byl odvozen od rozmístění hlavního tábora buď u řeky Uchta nebo u stejnojmenného osady (později zaniklé).

    Druhá část názvu byla zřejmě odvozena od nedaleké osady Ižma; v roce 1955 byla Ižma sloučena s osadou Sosnovka a vzniklo satelitní město Uchty Sosnogorsk.

    Dnes je Uchta považována za srdce ropného průmyslu a těžby zemního plynu na severu Ruska.

    Na přístupu do Sosnogorska od Uchty byl v devadesátých letech vztyčen památník Obětem stalinských represí.

  2. 15190 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 3711 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  3. Z toho 1281 žen. ↩

    11503 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  4. Z toho 4614 žen. ↩

    6968 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  5. Přímo v Čibju (Uchtě) bylo samostatné táborové středisko 1. Později přibyla ještě samostatná táborová střediska 3 a 11. ↩

  6. V lokalitě dnešního Sosnogorského okresu. Pro naftaře-vězně bylo vytvořeno samostatné táborové středisko 6. ↩

  7. Naftová pole u Vojvože leží téměř 100 km jihovýchodně od Uchty; bývalí vězni pracující na stavbě ropovodu vzpomínají, jak byli byli v zimě za mrazu dosahujícího -40° C ubytování pouze v polních stanech. ↩

  8. Ruští historici tento záznam z dochovaných dokumentů nevysvětlují; šlo však zřejmě o výrobu uhlíkové oceli z odpadů zpracované uranové rudy. ↩

  9. Původně Uchtižemstroj; na začátku války s Německem přejmenován na Uchtský kombinát. Základ dnešní akciové společnosti Kominěft. ↩

  10. Dnes součást Uchty. ↩

  11. Vetlosjan se později stal součástí města Uchty. ↩

    Na vrchu nad bývalou osadou byl v devadesátých letech zbudován kříž s pamětní deskou upomínající na oběti represí.

    O Sosnovce viz pozn. 1.

    Osady Dorožnyj a Ozernyj zřejmě zanikly; viz rovněž pozn. 1.

    U osady Asfaltitovyj Rudnik bylo samostatné táborové středisko 5.

    O sovchozech viz Atbasarský nápravněpracovní tábor pozn. 2.

  12. Dnes součást Uchty; viz pozn. 1. ↩

  13. Dnes součást Uchty. ↩

  14. Označení podniku je výmluvné: utajení nade vše! Podle ruských historiků byl podnik p. schr. 3179 organizace p. schr. 979 pravděpodobně totéž jako již předtím zmíněný Uchtský speciální závod. Podle pamětníků šlo o podnik zabývající se těžbou uranové rudy označovaný v některých dokumentech rovněž jako závod č. 226 (rus. zavod № 226). ↩