UCHTICKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 517

UCHTICKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 517 (rus. Uchtickij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 517 nebo zkr. lager GUVPI NKVD SSSR № 517).

Další oficiálně používaná označení: Petrozavodský tábor pro kontingent skupiny „B“ na lesních pracích Lidového komisariátu lesního hospodářství Karelo-Finské SSR (rus. Petrozavodskij lager dlja soděržanija kontingenta gruppy „B“ na lesozagotovkach Narodnogo komissariata lesnogo chozjajstva [Narkomlesa] Karelo-Finskoj SSR) nebo Petrozavodský tábor Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 517 pro zatčené Němce (rus. Petrozavodskij lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl [NKVD] SSSR 517 dlja arestovannych němcev) 1.

Byl zřízen rozkazem Lidového komisariátu vnitra SSSR z 28. 4. 1945 na severu Ruska v Karelo-Finské sovětské socialistické republice (od roku 1956 Karelská autonomní sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus) a jeho správa sídlila na severozápadním břehu Oněžského jezera v městě Petrozavodsk podle pamětníků v budově původně náležející Lidovému komisariátu protivzdušné obrany SSSR (rus. Narodnyj komissariat protivovzdušnoj oborony nebo zkr. NKPV SSSR). Měl dvě oddělení: 1. táborové oddělení bylo necelých 100 km severozápadně od Petrozavodska nedaleko železniční stanice PADOZERO a 2. oddělení naopak více než 400 km severozápadně až na jižním břehu Oněžské zátoky Bílého moře v lokalitě osady VIRANDOZERO (oboje viz). Obě oddělení vznikla ještě před oficiálním zřízením tábora a první transporty s kontingentem internovaných Němců z německých východních území dobytých Rudou armádou přibyly z polní věznice v Instenburgu 2 již 18. 4. 1945 a zřejmě proto byl tábor zpočátku pojmenován podle železniční stanice Uchtica asi sedm kilometrů severovýchodně před VIRANDOZEREM. Tábor byl zrušen v září téhož roku.

  1. Orgány Lidového komisariátu vnitra SSSR působící na území obsazeném a okupovanou Rudou armádou rozlišovaly čtyři druhy kontingentu: ↩

    skupinu (kategorii) „A“ - zajaté příslušníky nepřátelských armád;

    skupinu (kategorii) „B“ neboli tzv. internované uvězněné (rus. internirovannyje arestovannyje) – civilní obyvatele, které orgány Lidového komisariátu vnitra SSSR shledaly z nejrůznějších důvodů nebezpečné pro Sovětský svaz; a proto je uvěznily a střežily;

    skupinu (kategorii) „V“ – občany Sovětského svazu, bývalé příslušniky Rudé armády zajaté nepřítelem nebo přechodně žijící na území okupovaném nepřítelem, vracející se občany odvlečené z těchto území na práci do Německa neboli tzv. ostarbeitry, příslušníky Ruské osvobozenecké armády (rus. Russkaja osvoboditělnaja armija nebo zkr. ROA) bojující na straně Německa proti SSSR neboli tzv. vlasovce a další;

    skupinu (kategorii) „G“ – tzv. internované násilně pracovně nasazené (mobilizovaní) sovětské občany.

    O vlasovcích viz Běreznický tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 366 pozn. 2.

  2. Viz Kaunaský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu [od roku 1946 Ministerstva] vnitra SSSR č. 296 a Instenburský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu [od roku 1946 Ministerstva] vnitra SSSR č. 445. ↩