ŤUMEŇSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 93

ŤUMEŇSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 93 (rus. Tjumeňskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 93 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 93).

Další název používaný pamětníky: Ťumeňlag.

Byl zřízen na přelomu let 1942-1943 a měl přijmout až šest tisíc německých vojáků zajatých během bojových operací Voroněžského frontu a Jihozápadního frontu. Nacházel se 2144 km východně od Moskvy v západní Sibiři v Omské oblasti se správou v městě Ťumeni na řece Tuře (od roku 1944 území Ťumenské oblasti). Ťumeň byla založeno již ve druhé polovině šestnáctého století a byla prvním ruským městem na Sibiři; již od devatenáctého století byla přestupní stanicí přesídlenců a vyhnanců, mířících do hloubi Sibiře. Tábor měl být rozdělen na sedm oddělení, rozmístěných v bývalých místních nápravněpracovních koloniích Správy nápravněpracovních táborů a kolonií Správy Lidového komisariátu vnitra v Omské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR po Omskoj oblasti nebo zkr. UITLK UNKVD po Omskoj obl.) ¹ a ve prostorách místních lesních a dřevozpracujících závodů. Do konce roku 1943 přibylo však pouze 2373 zajatců (Němců, Italů, Rumunů a Maďarů) a proto byla zřízena pouze dvě oddělení: jedno na území závodu na výrobu letecké překližky ² a druhé nedaleko sídliště zaměstnanců dřevozpracujícího kombinátu. Zajatci a internovaní byli používáni pro těžké pomocné práce (napřiklad na vykládku splavovaného dřeva z řeky Tury). Po skončení druhé světové války pracovali především na výstavbě města. Například stavěli budovu oblastního výboru komunistické strany (dnes sídlo správy Ťumeňské oblasti) a budovu oblastních správ Ministerstva státní bezpečnosti SSSR (rus. Ministěrstvo gosudarstvennoj bezopasnosti SSSR nebo zkr. MGB SSSR) a Ministerstva vnitra SSSR (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl SSSR nebo zkr. MVD SSSR). V roce 1948 byl tábor zrušen a zajatci a internovaní vráceni do Německa a dalších zemí. Přes 700 jich však zůstalo pochováno na hřbitově v Ťumeni ³.