TOBOLSKLAG

TOBOLSKLAG (zřejmě zkr. z rus. Tobolskije lagerja neboli čes. Tobolské tábory).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Tobolskije ispravitělno-trudovyje lagerja nebo zkr. Tobolskije ITL.

Je zmiňován ve vzpomínkách některých pamětníků a byl používán zřejmě jako společné označení pro osady zvláštních přesídlenců ¹ a věznice a tábory v Tobolském okresu na severu Omské oblasti (dnes území Tjumeňské oblasti) uprostřed západní Sibiře. Již v devatenáctém století byli do zdejšího kraje posíláni do vyhnanství političtí odpůrci carského režimu a po jeho pádu v březnu 1917 prozatímní ruská vláda internovala v Tobolsku bývalého cara s rodinou. Odtud byla po bolševickém převratu v dubnu 1918 imperátorova rodina převezena do Jekatěrinburgu a popravena. Bolševici pokračovali v „tradici“ a do sibiřské metropole byli dál vypovídáni nebo tudy procházeli cestou do hloubi Sibiře protivníci nyní sovětského režimu. Nepřestala fungovat ani Tobolská ústřední věznice (rus. Tobolskaja centralnaja ťurma nebo zkr. Tobolskij central) s proslulými katakombami ² a v polovině dvacátých let byla doplněna několika dalšími věznicemi. V době násilné kolektivizace zemědělství a likvidace kulaků na přelomu dvacátých a třicátých let ³ byly do lokalit kolem Tobolsku nuceně přesídleny tisíce rolnických rodin z centrálního Ruska. Ženy a děti žily ve zvláštních osadách a muži byli umisťování do táborů zpočátku spravovaných místním operativním sektorem Jednotné hlavní politické správy (od roku 1934 Lidového komisariátu vnitra) SSSR (rus. operativnyj sektor Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija [Narodnogo komissariata vnutrennich děl] SSSR nebo zkr. opersektor OGPU [NKVD] SSSR) ⁴ a později Správou nápravněpracovních táborů a kolonií Lidového komisariátu [od roku 1946 Ministerstva] vnitra v Omské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Narodnogo komissariata vnutrennich děl [Ministěrstva] po Omskoj [Tjumeňskoj] oblasti nebo zkr. UITLK UNKVD [UMVD] Omskoj [Tjumeňskoj] obl.). Když po útoku Německa na Sovětský svaz v roce 1941 mnozí rolníci využili nabídku získat svobodu výměnou za vstup do Rudé armády, byli nahrazeni novými kontingenty zvláštních přesídlenců tentokráte ze západní Ukrajiny, Běloruska, Moldavska, Pobaltí a dalších míst, jejichž obyvatelé byli podezříváni, že by mohli příchod německých vojsk uvítat.